Dante Alighieri
překlad: O.F. Babler

BOŽSKÁ KOMEDIE - PEKLO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Orel a kříž jsou základní dva osnovné symboly Komedie, vůdčí motivy její myšlenkové výstavby i její básnické metaforiky. Císařství a papežství jsou základní dvě moci evropského feudálního středověku a konflikt mezi nimi tvoří osnovu tehdejších dějin té části Evropy, které se přímo nebo nepřímo týkala politika jich obou; to jest především Itálie a Německa a z dalších zemí zejména Francie.

Ideálním principem feudálního zřízení byla stupnice společenských hodností, ve které vždy určitý okruh společensky nižších byl zavázán poslušností (církevní subordinací nebo manskou přísahou) společensky vyššímu; ba dokonce vše, co měl a čím byl, měl svěřeno z rukou tohoto vyššího; a nejvyšší odvozoval svou moc přímo z božího pověření. Základní tendencí věku byl universalismus, snaha obsáhnout jednotným, náboženskou autoritou posvěceným systémem společenských zřízení i ideologického myšlení všechen kulturní svět v tehdejším smyslu toho pojmu. Papežství mělo být výsostným nositelem této universální stupnice hodnot v oblasti duchovního, císařství v oblasti hmotného života. Ostatně obě instituce vznikají současně: Prioritu nad křesťanstvem západní a střední Evropy si římský papež vybojovává za cenu rozkolu na katolickou a pravoslavnou církev koncem prvního tisíciletí; vliv na světskou správu v Římě získává koncem VI. stol., po vpádu Longobardů a útěku světských panovníků do Ravenny; papežské území - zárodek státní moci, přijal z rukou franckého krále Pipina Krátkého v druhé polovině VIII. stol. A císařství - novým poměrům přizpůsobená vládní forma římského impéria - bylo obnoveno roku 800 jako vzájemná podpora dvou mocenských politik: papež Lev III. potřeboval světskou pomoc Pipinova syna a nástupce Karla Velikého proti odbojnému městu Římu, a pro Karla bylo papežské pomazání a korunovace oporou pro jeho mocenskou politiku v křesťanském světě.

Tendence k universalismu (církev ji vyjádřila i svým názvem - "katolická" znamená řecky "všeobecná") a zároveň podvojnost v sobě od počátku nesly zárodek sporu, kdo z nich tedy je vůbec - nebo alespoň v určité sféře pravomoci - rozhodující v poslední instanci. A vnitřní rozpory v sobě nesla každá z těch institucí sama o sobě: papež byl hlavou všeobsáhlé duchovní moci a organizace, stal se však postupně v Římě a ze Říma světským vladařem jednoho ze států katolického křesťanstva. A středověké císařství bylo dědicem starého římského impéria především v tom, že to byla centralizovaná státní správa různorodých území, která neměla reálnou oporu v jejich hospodářsko-společenském životě. Právě v italských a německých městech se dokonce ještě po staletích nevytvořil jednotný národní trh (jako v Anglii, Francii, Španělsku) s těžištěm v jednom hlavním městě, umožňující vznik a trvání jednotné národní monarchie (jediné pevné formy politické centralizace, k níž mohl středověk dospět). Právě tyto kraje zůstaly roztříštěny na mnoho (...)

(......)