Dante Alighieri
překlad: O.F. Babler

BOŽSKÁ KOMEDIE - PEKLO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Labutí Píseň Středověku

Literatura nerodí literaturu atd., to jest ideologie nevytvářejí ideologie, nadstavby nerodí nadstavby, leda jako dědictví z netečnosti a pasivity. Ty se nerodí "parthenogenesí", nýbrž ze zásahu "mužského" živlu, dějin, revoluční aktivity, která vytváří "nového člověka", to jest nové společenské vztahy.

Z toho pak také plyne, že "starý člověk" se tou proměnou také stává "novým", protože vstupuje do nových vztahů, když původní vztahy postihl převrat. A odtud to, že předtím, než vydá poesii "nový člověk", vytvořený positivně, jsme svědky "labutí písně" starého člověka, "obnoveného" negativně: a často je tato labutí píseň podivuhodně oslnivá. Staré se tu snoubí s novým, vášně se tu rozněcují nesrovnatelně atd. (Není snad Božská komedie tak trochu píseň středověké labutě, která jen předjímá nové časy a nové dějiny?)

 

Gramsci.

Letteratura e vita nazionale,
1954 Einaudi, Torino, str. II.

 

Dante je básník přechodné doby: ztělesněná jednota protikladů. Jejich jednotnost, nutnost, spletitost a nerozlučnost je v jeho díle stejně nápadná jako jejich vyhraněnost a rozpor. Dnešnímu čtenáři při vyslovení Dantova jména nejspíš zní v uších často citovaný Engelsův výrok z dopisu Kautské o "silně tendenčním básníku"¹ z úvodu k italskému vydání Komunistického manifestu: "Soumrak feudálního středověku, úsvit moderní kapitalistické éry je vyznačen jednou velkolepou postavou: je to Ital Dante, poslední básník středověku a zároveň první básník nové doby." Pravdivé věty, ale také nebezpečné v té aforistické strohosti. Hrozí dvojí nebezpečí: čtenář bude v básni hledat očividnou novodobou tendenční pokrokovost - a bude zklamán nebo zmaten, když ji nenajde. Jakže, genius městské republiky přivolává svrchovanou feudální autoritu císaře Tento po výtce intelektuál se v ideologických bojích doby staví na stranu reakčního thomistického aristotelismu proti pokrokovému averroismu, na stranu autoritářského mariánského mystika Bernarda z Clairvaux a tedy proti racionalisticky orientovanému, protiautoritářskému Abelardovi? "První básník nové doby" proklíná Dolcinovu revoltu a oslavuje mistry církevní inkvisice dominikány?

A nebo si čtenář promítne pod pojem Dantovy tendenčnosti dnešní pojetí političnosti a nepolitičnosti umění, pod jeho vztah k papežství a světské vládě moderní (nebo z příkladů husitské či (...)

(......)