Dante Alighieri
překlad: O.F. Babler

BOŽSKÁ KOMEDIE - PEKLO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Božská komedie je výjimečné dílo, které nelze beze zbytku zařadit do žádného žánru běžné poetiky. Nemá určitý žánr; nebo: má je všecky dohromady; a nebo ještě spíše: je zvláštním žánrem sama pro sebe, žánrem spojujícím do ohromné složité výstavby všecky ostatní žánry. Je v ní kronika a legenda, přírodní lyrika i filosofický traktát a disputace, politický pamflet i ohlas vznícených Chval k poctě boží.

Označení "Božská" jí přidali až pozdější komentátoři; a pokud se označení "komedie" týče, podal nejsprávnější výklad na základě středověké estetiky už první komentátor díla Boccaccio: komedie je básnická skladba s nedobrým začátkem a dobrým koncem. A tou Božská komedie ve svém základním rozvrhu bezesporu je, ať už podtrhujeme kterýkoliv smysl jejích alegorií. Kterýkoliv říkám proto, že mají platnost všecky zároveň a že básník mnohde zakládá umělecký účin na mnohovýznamnosti alegorie, na schopnosti uměleckého obrazu vyvolávat zároveň několik různých představ a souvislostí.

Peklo, očistec, ráj: to je hřích, pokání, vykoupení. Na jednom pólu krajní tělesnost a tma, na druhém krajní křesťanská spiritualita a jas. Mezi nimi se naplňuje Dantova cesta ze zmatků a nevědomosti k vykoupení a poznáni. Ale jako jsou alegorií všecky postavy Komedie, je jí i autobiografická postava Danta: její cesta symbolisuje pouť duše z hříchů k blaženství podle principů katolické věrouky; ale také pouť Italie z rozvratu a rozbrojů ke kýženému zlatému věku "Chrtovy" vlády; ale také pouť světa z temnot k spasení.

Božská komedie je typickým výrazem dobového myšlení svou universalitou. Měřeno hlediskem r. 1300, objímá veškeru minulost i přítomnost lidstva, svět reálný i svět pomyslný. Autor v sobě nezapře intelektuála s polyhistorickým vzděláním: jestli nám dnes připadají některé dobové náhledy v Komedii středověké v špatném smyslu toho slova, v básníkově době representovaly nejvyšší lidské vědění. Ale zadíváš-li se pozorně na jednotlivé postavy, události, místa, o nichž se Komedie zmiňuje, zjistíš nápadný rys: nejpočetněji, nejpodrobněji a v nejširší společenské škále jsou zastoupeny florentské osoby a události; po nich toskánské; pak čím dál tím víc řídne jejich počet a omezuje se na stále vyšší společenské špičky; za italskou hranicí (a to platí i pro Neapolsko a Sicilii, i pro Řím) téměř už jen na panovníky, výjimečně na nejznámější učence. Časově převládají osoby a události z let 1250-1300; po případě z nejbližších let po r. 1300. A stejnou omezenost, určovanou pozorovatelovou dobou a místem, vykazuje při bližším zkoumání i Dantův pohled na antiku: podrobnější zkoumání nasvědčuje, že některé autory a literární postavy znal až z několikáté ruky, měl o nich mlhavou nebo nesprávnou představu, nebo pro něho byly jen o málo více než zvuk jména. A přesto báseň působí dojmem všeobsáhlosti, až přeplněnosti.

K podstatným rysům Dantovy básnické metody patři přesnost, s (...)

(......)