Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ČTVRTÝ PŘÍBĚH PRINC A PRINCEZNA

Gerda si musila opět odpočinout. Tu k ní přihopkal po sněhu až přímo tam, kde seděla, veliký havran, dlouho se na ni upřeně díval a vrtěl hlavou. Pak řekl: „Krá! krá! ‚brý den, ‚brý den!“ Lépe to nedovedl říci, ale myslil to s děvčátkem opravdu dobře a ptal se, kam Gerda jde tak sama do širého světa. Tomu slovu sama rozuměla Gerda velmi dobře a správně vycítila, kolik pravdy se za ním skrývá. A tak havranovi vyprávěla celý svůj osud a zeptala se ho, zda neviděl Kaye.

A havran velmi rozšafně pokyvoval a pravil: „Možná že ano! Možná že ano!“

„Co to říkáš?“ zvolalo děvčátko a málem by havrana umačkalo, tak jej líbalo.

„Jen rozumně, rozumně!“ řekl havran. „Myslím, že by to mohl být malý Kay! Ale teď jistě na tebe zapomněl pro princeznu!“

„Kay bydlí u princezny?“ zeptala se Gerda.

„Inu ano!“ řekl havran. „Ale tak těžko se mi mluví tvou řečí, rozumíš-li havraní řeči, budu ti moci lépe vyprávět!“

„Ne, tomu jsem se nenaučila,“ pravila Gerda, „ale babička ji znala. Ta dovedla i tajnou řeč. Kdybych se jí jen byla naučila!“

„To nevadí,“ řekl havran, „budu vyprávět, jak dovedu, ale bude to ovšem bída!“ A tak vypravoval, co věděl.

„V království, kde teď sedíme, přebývá princezna, která je nesmírně chytrá; však také čte všechny noviny, co jich je na světě, a zase je zapomene, tak je chytrá. Tuhle, je to nedávno, sedí na trůně – a to prý není vůbec nic zábavného – a tu si začne pobrukovat zrovna takovouhle písničku: ‚Pročpak bych se neprovdala! Inu, něco na tom je!‘ řekla si, a tak se chtěla provdat. Ale chtěla mít muže, který by dovedl odpovědět, když by se na něho promluvilo, takového, který by jenom nestál a netvářil se vznešeně, neboť něco takového je náramně nudné. A tak dala bubeníky svolat všechny dvorní dámy; a když dvorní dámy slyšely, co princezna chce udělat, projevily nad tím velkou spokojenost. ‚To se mi opravdu líbí!‘ říkaly, ‚na něco takového jsem také zrovna nedávno pomýšlela!‘… Věř, každé slovo, které ti tady povídám, je pravdivé!“ pravil havran. „Mám krotkou milou, která chodí volně po zámku, a ta mi to všechno vyprávěla!“

Ta jeho milá byla ovšem z havraního rodu, neboť přece vrána k vráně sedá, a tak to musila být zase jen vrána.

„Noviny vyšly hned s rámečkem ze samých srdcí a z princeznina monogramu. Mohla ses v nich dočíst, že každý mladý muž, který dobře vypadá, může svobodně přijít na zámek a pohovořit s princeznou; a kdo bude mluvit tak, aby bylo znát, že je na zámku jako doma, a bude mluvit nejlíp, toho že si princezna vezme za muže. – Inu ano!“ pravil havran, „je to tak pravda, jako že tady sedím. Lidé se hrnuli na zámek v celých proudech, byl tam velký nával a tlačenice, ale nikomu se to nepoštěstilo ani první ani druhý den. Dovedli všichni dohromady pěkně mluvit, dokud byli venku na ulici; ale sotva vešli zámeckou branou a spatřili gardu v stříbře a potom na schodišti sloužící ve zlatě a velké osvětlené sály, byli docela ohromeni. A když stanuli před trůnem, na (...)

(......)