Hans Christian Andersen
překlad: Božena Hermannová, Oldřich Liška, Jan Rak, Jiřina Vrtišová

POHÁDKY A POVÍDKY I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ŠESTÝ PŘÍBĚH LAPONKA A FINKA

Zastavili u malého domku. Byl to velmi nuzný domek. Střecha spadala až k zemi a dvířka byla tak nízká, že se rodina musila plazit po břiše, když chtěla ven nebo dovnitř. Nikdo tam nepřebýval, až na jednu starou Laponku, která opékala rybu nad lampičkou s rybím tukem. A sob jí vyprávěl celý Gerdin příběh; napřed však začal svůj vlastní, neboť byl přesvědčen, že ten je mnohem důležitější. Gerda byla tak zkřehlá zimou, že nemohla ani mluvit.

„Ach, vy ubožáčkové!“ řekla Laponka. „To musíte ještě hodně dlouho běžet! Čeká vás cesta přes sto mil daleko až do Finmarky, tam bydlí Sněhová královna v létě a každičký večer tam zažehuje modré světlo. Napíši vám několik slov na sušenou tresku, papír nemám, ale tu tresku vám dám s sebou pro jednu Finku, ta vám bude moci povědět víc než já.“

A když se Gerda ohřála, najedla a napila, napsala Laponka několik slov na sušenou tresku, požádala Gerdu, aby na ni dávala dobrý pozor, přivázala ji zase k sobovi a sob se rozběhl. „Prask! Prask!“ znělo to vzduchem, celou noc svítila ta nejnádhernější polární záře. – A tak dojeli do Finmarky a zaklepali na Finčin komín, neboť Finka neměla ani dveře.

Uvnitř byla taková výheň, že Finka chodila skoro úplně nahá. Byla malá a celá zakaboněná. Svlekla hned malou Gerdu ze šatů, sundala jí palčáky a zula střevíčky, neboť jinak by jí bylo příliš horko, položila sobovi na hlavu kus ledu a potom četla, co bylo napsáno na sušené tresce. Přečetla si to třikrát, pak už to uměla nazpamět a hodila tresku do kotlíku. Treska se přece dala ještě docela dobře jíst a Finka nikdy nic nepromarnila. A tu jí sob pověděl napřed svůj příběh a pak vyprávěl Gerdin příběh; a Finka pomrkávala chytrýma očima, ale neříkala nic.

„Jsi tak moudrá,“ pravil sob, „vím o tobě, že dovedeš jedinou nití spoutat všechny větry světa. Když námořník rozváže jeden uzel, dostane příznivý vítr, rozváže-li druhý, ostře to zaduje, a jestliže rozváže třetí a čtvrtý, rozpoutá se taková bouře, až se kácejí celé lesy. Nemohla bys tomu děvčátku dát nápoj, aby nabylo síly dvanácti mužů a přemohlo Sněhovou královnu?“

„Sílu dvanácti mužů,“ zamumlala Finka, „ano, to postačí!“ A pak poodešla k jakési přihrádce, vytáhla z ní velkou svinutou kůži a rozvinula ji. Na kůži byla napsána podivná písmena a Finka četla, až se jí perlil pot na čele.

Avšak sob se znovu naléhavě přimlouval za malou Gerdu a Gerda se dívala na Finku tak prosebným zrakem plným slz, že Finka začala opět pomrkávat očima a zatáhla soba do kouta, kde mu šeptala, dávajíc mu čerstvý led na hlavu:

„Malý Kay je opravdu u Sněhové královny, a dostane tam všechno, co se mu zlíbí a nač si jen pomyslí. Proto je přesvědčen, že u Sněhové královny je nejlepší díl světa. Ale to je od toho, že mu uvízla střepina skla v srdci a kousíček skla v oku. Ty střepiny (...)

(......)