Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

PÝCHA A PŘEDSUDEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 21

Rozruch kolem vyznání páně Collinsova pomalu utichal a Elizabeth se musela už pouze přenášet přes trapné pocity, jímž se člověk v tomto případě nevyhne, a občasné roztrpčené narážky matčiny. Dotyčný pán pak nedával průchod svým citům ani rozpaky, ani zoufalstvím, ani tím, že by sejí stranil, leč škrobeným chováním a opovržlivým mlčením. Sotva na ni promluvil a přehorlivá dvornost, která nejvíce lahodila jemu samému, se od té chvíle soustředila na slečnu Lucasovou. Ta mu trpělivě naslouchala k pochopitelné úlevě všech, především své přítelkyně.

Nazítří paní Bennetová stále ještě nepolevovala ve svém roztrpčení ani v stížnostech na svůj zdravotní stav. I pan Col-lins setrvával v póze uražené hrdosti. Elizabeth doufala, že ho hněv přiměje k předčasnému odjezdu, on však zřejmě nehodlal pozměnit původní plány. Stanovil, že odjede v sobotu, a do soboty se také chystal zůstat.

Po snídani se děvčata vypravila do Merytonu, aby se poptaly, jestli se už vrátil pan Wickham, a zabědovaly si, že se nezúčastnil netherfieldského plesu. Objevil se, jen vkročily do města, doprovodil je k paní tetince a tam do nejmenších podrobností probrali, jak ho to mrzelo a jak se trápil, a ony jak si o něho dělaly starost. Elizabeth však dobrovolně svěřil, že skutečně odjel, poněvadž to uznal za nutné.

"Čím víc se ples přibližoval, tím víc jsem se utvrzoval v názoru, že by bylo lépe se s panem Darcym nesetkat - že by snad bylo nad mé síly prodlévat s ním po tolik hodin v téže místnosti, v téže společnosti, a že by mohlo dojít k výjevům, které by nemusely být nepříjemné pouze mně."

Ona velebila jeho takt a oba měli čas si o tom důkladně pohovořit, jakož i dát průchod vzájemným mocným sympatiím, neboť Wickham a ještě jeden důstojník je doprovázeli zpět do Longbournu a během této cesty se věnoval jen a jen jí. Byla jeho doprovodu dvojnásob ráda: za prvé jí to lichotilo a za druhé to byla jedinečná příležitost představit ho otci a matce. Zakrátko po návratu přinesl posel z Netherfieldu dopis pro slečnu Jane Bennetovou a ta jej okamžitě otevřela. Obsahoval malý arch elegantního ručního papíru, hustě popsaného úhledným a plynulým dámským rukopisem; Elizabeth viděla, že na sestru velmi zaúčinkoval a že při četbě prodlévá nad některými pasážemi. Jane se však brzy ovládla, schovala psaní a snažila se vmísit do rozhovoru a být veselá, jako by se nic nestalo; ale Elizabeth to znepokojovalo, takže odpovídala roztržitě dokonce i Wickhamovi, a jakmile se oba páni odporoučeli, dala jí Jane očima znamení, aby ji následovala nahoru. Když se ocitly ve svém pokoji, vytáhla Jane dopis a pravila: "Píše mi Caroline Bingleyová a obsah jejího sdělení mě velmi překvapuje. Panstvo opustilo Netherfield, v této chvíli už jsou na cestě do Londýna - a nemají v úmyslu se sem vrátit. Poslyš, co tu stojí."

Přečetla pak nahlas první větu, která oznamovala, že se právě rozhodli odjet okamžitě za bratrem do Londýna a že už dnes povečeří v Grosvenor Street,'kde má pan Hurst (...)

(......)