Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

PÝCHA A PŘEDSUDEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 36

Elizabeth neočekávala, že by Darcy v listě, který jí podal, znovu opakoval nabídnutí k sňatku; nedovedla si vůbec představit, co by jí mohl sdělovat. Dychtivě pročítala stránky a jejich obsah v ní pochopitelně vyvolal řadu protichůdných pocitů. Sotva by je byla dokázala definovat slovy. Především žasla, že se vůbec cítí s to své počínání něčím omlouvat; neboť byla pevně přesvědčena, že nemůže uvést na svou omluvu nic, aby se při tom nepropadl studem. Předem znechucena vším, co by jí mohl sdělit, začala číst jeho výklad netherfieldských událostí. Četla s tak dychtivou překotností, že sotva chápala smysl, a z nedočkavosti, co přinese další věta, nevěnovala pozornost té, na níž právě spočívala zrakem. Jeho mínění o sestřině lhostejnosti okamžitě odsoudila jako lež a jeho líčení skutečných, nejzávažnějších výhrad proti onomu sňatku ji tak rozhněvalo, že neměla vůbec chuť jeho důvody nestranně posoudit. Nepsal, že by litoval svého činu, a to jí stačilo, nevyjadřoval se kajícně, ale povýšeně. Vedla ho jen pýcha a nestoudnost.

Jakmile však tento námět vystřídala výpověď o panu Wickhamovi a ona sledovala s poněkud soustředěnější pozorností události, které, měla-li jim přikláďat víru, musely vyvrátit ochotně přijaté mínění o jeho charakteru a které se tak nebezpečné blížily Wickhamově vlastní verzi jeho životních osuďů - probouzely se v ní ještě bolestnější a zmatenější pocity. Zmocnil sejí úžas, zlé tušení, snaď i hrůza. Byla by to ráda všechno rázně odmítla, znovu a znovu si říkala:

"To není pravda. To ani nemůže být. Určitě lže, jako když tiskne." A když dočetla ďo konce, složila honem ďopis, ačkoli posleďní stránku nebo ďvě vůbec nevnímala, a umiňovala si, že jej nebuďe brát vážně, že se na něj už ani nepodívá.

V tomto rozrušení, kdy sejí myšlenky divoce honily hlavou, opět vykročila; nedokázala však setrvat při svém úmyslu; za pár vteřin už měla dopis opět rozložený, a kďyž se ukliďnila a ovláďla, jak nejvíc dokázala, jala se opět probírat zdrcující vylíčení událostí okolo Wickhama. Snažila se přitom zvážit kažďou větu a její smysl. Jeho vztahy k pemberleyskému panstvu se jevily stejně, jak jí je vylíčil on sám, a třebaže předtím neměla úplně jasnou přeďstavu o ďobrotivosti nebožtíka pana Darcyho, odpovídalo to docela dobře jeho vlastním slovům. Až potud potvrzovalajedna výpověď ďruhou, jakmile však dospěla k poslední vůli, začaly se od sebe náramně lišit. Pamatovala si ještě úplně přesně, co jí Wickham vykládal o té faře, a když si v duchu vybavovala, jak jí to doslova říkal, nemohla si neuvědomit, že jeden nebo druhý hrozitánsky lže, a na chvíli sama sebe uchlácholila, že se věci mají tak, jak by si přála. Avšak když si pročetla a znovu se s bedlivou pozorností vrátila k podrobnostem týkajícím se toho, jak se Wickham vzdal všech nároků na faru a místo toho přijal ďosti poďstatnou sumu tří tisíc liber, nemohla nezaváhat. Odložila dopis, zvážila všechny okolnosti nestranně, jak se domnívala, a uvažovala o (...)

(......)