Jane Austenová
překlad: Eva Kondrysová

PÝCHA A PŘEDSUDEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 16

Jelikož nebylo námitek proti tomu, co si omladina domluvila s paní tetinkou, a úzkostlivý pan Collins, jenž pro samé ohledy nechtěl nechat manžele Bennetovy samotné ani jeden večer během své návštěvy, narazil na skálopevný protichůdný názor, dovezl ho kočár s pěti sestřenkami v patřičnou dobu do Merytonu; když děvčata vstoupila do salónu, vyposlechla s radostí zprávu, že pan Wickham přijal strýčkovo pozvání a že se už dostavil. Po tomto sdělení se všichni rozesadili a pan Collins, jenž měl možnost se v klidu porozhlédnout a obdivovat, byl natolik uchvácen rozlohou bytu a zařízením, že si - podle vlastních slov - připadal, jako by se octl v malém ranním salónku na Rosingsu, kde panstvo v létě snídává; tímto příměrem se paní Philipsové zprvu příliš nezavděčil, avšak když jí náležitě vysvětlil, co je to rosingský zámek a kdo je to jeho majitelka - když vyposlechla popis jednoho z přijímacích salónů lady Catherine a dozvěděla se, že pouze komín od krbu přišel na osm set liber - pak teprve ocenila, jakou poklonu jí složil, a nebyla by se už bránila ani porovnání se zámeckým pokojem pro služku.

Až do chvíle, kdy vstoupili pánové, zaměstnával pan Collins svou hostitelku blaženým líčením lady Catherine i jejího sídla v celé jejicH velikoleposti, přerušovaným jen občasnou pochvalnou zmínkou o jeho vlastním skromném obydlí a o tom, jak šije přestavuje a zařizuje. Paní Philipsová mu s velkým zájmem popřávala sluchu, měla o něm čím dál tím lepší mínění a dospívala k pevnému odhodlání, že o tom při první příležitosti dopodrobna zpraví všechny sousedky. Dívkám, které neměly chuť poslouchat bratrancovy řeči a mohly tedy jen vyjadřovat přání, aby tu byl klavír, a prohlížet si nevalné kameninové ozdoby vlastní výroby na římse u krbu, připadalo čekání nesnesitelně dlouhé. Přece však jednou skončilo. Páni se blížili, a když pan Wickham vstoupil, uvědomila si Elizabeth, že obdiv" s nímž na něho při prvním setkání hleděla a od té doby na něho myslela, je ve všech směrech zcela oprávněný. Důstojníci domobraneckého regimentu byli vůbec mimořádně slušní a přijatelní chlapíci, a nejlepší z nich byli právě přítomní, avšak pan Wickham je všechny zastiňoval svým zjevem, postavou, způsoby, chůzí, právě tak jako oni zastiňovali širokolícího, břichatého strýce Philipse, z něhož táhlo portské, jak za nimi vstoupil do pokoje.

Pan Wickham byl ten šťastný, na něhož se upíral snad každý ženský pohled, a Elizabeth byla ta šťastná, po jejímž boku nakonec usedl; a zapředl rozhovor způsobem tak přátelským - ač se jeho slova týkala jen deštivé noci a pravděpodobnosti, zda vlhké období ještě potrvá, že Elizabeth pochopila, jak zcela všednímu, nudnému, fádnímu tématu může obratný řečník dodat na zajímavosti.

S takovými soky, jako byl pan Wickham a důstojníci, nemohl ovšem pan Collins soupeřit o pozornost dam, vedle nich klesl do nicoty a pro děvčata přestal vůbec existovat; avšak paní Philipsová mu tu a tam dobrotivě popřála sluchu a díky její (...)

(......)