Jane Austenová
překlad: Eva Ruxová

ANNA ELLIOTOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XVI

Když se vracela k rodině, ještě víc než to, zda je pan Elliot zamilován do Elizabeth, byla by Anna ráda zjistila jednu věc, totiž zda otec není zamilován do paní Clayové; a když byla doma několik hodin, byla daleka toho být v té věci klidná. Když šla druhý den ráno dolů k snídani, zjistila, že dotyčná dáma právě projevila úmysl je opustit a uvedla vhodnou záminku. Mohla si představit, že paní Clayová řekla, že „teď, když je tu slečna Anna, nemůže se domnívat, že by jí tu ještě bylo zapotřebí“; neboť Elizabeth odpověděla šeptem: „To nemůže být opravdu žádný důvod. Já to skutečně za žádný nepokládám. Ve srovnání s vámi neznamená pro mne nic,“ a měla dost času, aby slyšela, jak otec říká: „Drahá paní Clayová, to nemůže být. Doposud jste z Bathu nic neviděla. Zatím jste nám jen pomáhala. Nesmíte teď od nás utíkat. Musíte tu zůstat a seznámit se s paní Wallisovou, s krásnou paní Wallisovou. Vím, že pro člověka s vaší ušlechtilou myslí je pohled na krásu skutečným požitkem.“

Mluvil a hleděl tak velmi opravdově, že Annu nepřekvapilo, když viděla, jak se paní Clayová pokradmu podívala na Elizabeth a na ni. V její tváři mohl být snad výraz ostražitosti; chvála ušlechtilé mysli, jak se zdálo, nevzbudila však v sestře žádnou pozornost. Před takovými společnými prosbami nemohla paní Clayová než ustoupit a slíbit, že zůstane.

Během téhož dopoledne, když se Anna s otcem octli náhodou sami, začal jí otec blahopřát k tomu, že teď hezčí vypadá; pokládal ji za „méně hubenou v těle i v obličeji; pleť se jí zlepšila – je světlejší a svěžejší. Používala nějakého zvláštního prostředku?“

„Ne, ničeho.“

„Jen krému Gowland,“ předpokládal. „Ne, vůbec ničeho.“

„Ha! To ho překvapuje;“ a dodal, „opravdu nemůžeš udělat nic lepšího než takhle pokračovat; lepší vypadat nemůžeš; jinak bych ti doporučil Gowland, pravidelně v jarních měsících užívat Gowland. Paní Clayová ho na mé doporučení užívá, a podívej se, jak jí to pomohlo. Vidíš, jak ji to zbavilo pih.“

Kdyby to jen byla mohla slyšet Elizabeth! Taková osobní chvála by ji byla zarazila, zvlášť proto, že se pihy vůbec nezmenšily, jak se Anně zdálo. Ale nic není beznadějné. V případě sňatku zlo by bylo menší, kdyby se také Elizabeth měla provdat. A pokud jde o ni, ona by vždycky našla domov u lady Russellové.

Při styku s Camdenským náměstím rozvážná mysl a chování lady Russellové byly vystaveny zkoušce. Pohled na paní Clayovou, zahrnovanou plnou přízní, a na přehlíženou Annu byl tu pro ni zdrojem neustálého pobouření; a když byla pryč, trápila se tím právě tolik, kolik má času se trápit člověk, který pije v Bathu vodu, kupuje si všechny nové knížky a má velmi široký okruh známých.

Jakmile se seznámila s panem Elliotem, stala se k ostatním shovívavější nebo lhostejnější. Získal ji okamžitě svým chováním; a když s ním mluvila, shledala pod povrchností tak solidní podklad řádných vlastností, že by byla, jak to vykládala Anně, málem vykřikla, „Je možné, že tohle je pan Elliot?“ a (...)

(......)