Jane Austenová
překlad: Eva Ruxová

ANNA ELLIOTOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XIX

Zatímco admirál kráčel s Annou vykládaje, že by rád přiměl kapitána Wentworthe přijet do Bathu, byl kapitán Wentworth již na cestě sem. Než paní Croftová napsala, už tu byl; a hned na své příští vycházce se s ním Anna setkala.

Pan Elliot doprovázel své dvě sestřenky a paní Clayovou. Byli v Milsomově ulici. Začalo pršet, ne mnoho, ale přece jen tolik, aby bylo žádoucí opatřit ženám úkryt, a právě tolik, aby bylo velmi žádoucí pro slečnu Elliotovou dosáhnout té výhody, že by byla odvezena domů v kočáru lady Dalrymplové, který viděli čekat opodál; ona, Anna, a paní Clayová vrátily se k Mollandovi, zatímco pan Elliot přistoupil k lady Dalrymplové, aby ji požádal o pomoc. Brzy se k nim připojil, samozřejmě že s pořízenou; lady Dalrymplová je velmi šťastna, že je může dovézt domů, a staví se pro ně za několik minut.

Kočár milostivé paní byla lehká bryčka, do níž se pohodlně nesměstnaly víc než čtyři osoby. Slečna Carterová byla s matkou; nebylo tudíž rozumné očekávat umístění všech tří dam z Camdenského náměstí. O slečně Elliotové nebylo pochyb. Ať už bude trpět nepohodlím kdokoliv, ona jím trpět nesmí, chvilku však trvalo, než byla tato otázka zdvořilosti rozhodnuta mezi ostatními dvěma. Déšť byl pouhou maličkostí a Anna byla naprosto upřímná, když dávala přednost procházce s panem Elliotem. Ale déšť byl rovněž pouhou maličkostí pro paní Clayovou; stěží by připustila, že vůbec prší, a její boty mají tak silné podrážky! Mnohem silnější než boty slečny Anny, a ve své zdvořilosti přála si právě tak dychtivě, aby jí bylo dovoleno jít pěšky s panem Elliotem, jako si to mohla přát Anna, a hovořily o tom mezi sebou s velkomyslností tak zdvořilou a rozhodnou, že ostatní byli nuceni rozhodnout tuto otázku za ně; slečna Elliotová míněním, že paní Clayová už trochu nastydlá je, a pan Elliot, jehož se dovolávaly, rozhodnutím, že boty sestřenky Anny jsou trochu silnější.

Bylo proto dohodnuto, že se paní Clayová připojí k společnosti v kočáru; a došli právě k tomuto rozhodnutí, když Anna sedící u okna naprosto určitě a jasně rozpoznala, že dolů jde kapitán Wentworth.

Nikdo jiný nepostřehl, jak sebou trhla; okamžitě si však uvědomila, že je ten nejpošetilejší, nejpodivnější a nejsměšnější tvor na světě! Na několik minut nic před sebou neviděla. Všechno se s ní točilo. Byla ztracená; a když se stala zase paní svých smyslů, zjistila, že ostatní dosud čekají na kočár a že pan Elliot (vždy tak úslužný) odchází právě do Svazové ulice s nějakým posláním paní Clayové.

Všechno jako by ji teď lákalo jít k předním dveřím; chtěla vidět, zda ještě prší. Proč se podezírala z jiné pohnutky? Kapitán Wentworth musí být už z dohledu. Vstala ze židle –půjde, jedna polovina její bytosti nesmí být vždy o tolik moudřejší než ta druhá, nebo nesmí vždycky podezřívat tu druhou, že je horší, než je. Podívá se, jestli prší. Ustoupila však okamžitě nazpátek, když vešel sám kapitán Wentworth se společností pánů a dam, patrně jeho známých, k nimž se (...)

(......)