Jane Austenová
překlad: Eva Ruxová

ANNA ELLIOTOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XX

Sir Walter, jeho dvě dcery a paní Clayová byli toho večera první z celé společnosti v koncertní síni; a protože se muselo čekat na lady Dalrymplovou, zaujali místo u jednoho krbu v osmiúhlém salónku. Sotva se tam však postavili, dveře se znovu otevřely a vešel kapitán Wentworth. Anna, jež byla k němu nejblíž, pokročila kupředu a ihned na něho promluvila. Chystal se jen uklonit a jít dál, ale její laskavé „Jak se máte?“ ho přimělo změnit směr a připojit se k ní a na oplátku se také poptat, jak se jí daří, navzdory obávanému otci a sestře v pozadí. To, že byli v pozadí, bylo Anně oporou; nevěděla nic o jejich pohledech a cítila se schopna udělat všechno, co pokládala za správné.

Zatímco spolu mluvili, zaslechla, že si otec s Elizabeth něco šeptají. Nerozeznala slova, ale uhádla, oč jde; a když se kapitán Wentworth chladně uklonil, pochopila, že otec mu kývnutím přiznal právo známosti, a podařilo se jí ještě zachytit koutkem oka lehkou úklonu samotné Elizabeth. Ta, třebaže opožděná, zdráhavá a nemilostivá, byla přece jen lepší nežli nic, a Annina nálada se zlepšila.

Když však pohovořili o počasí, o Bathu a o koncertě, začala rozmluva váznout, a nakonec mluvili tak málo, že očekávala, že každou chvíli odejde; on však, jak se zdálo, nijak nepospíchal; a najednou s obnovenou živostí, s lehkým úsměvem a s lehkým ruměncem řekl:

„Od toho společného dne v Lymu jsem vás skoro neviděl. Měla jste z toho, jak se obávám, asi nervový otřes, tím spíš, že vás to tenkrát nezdolalo.“

Ujistila ho, že nic takového neměla.

„To byla hrozná chvíle,“ řekl, „hrozný den!“ a přejel si rukou přes oči, jako by vzpomínka na to dosud byla příliš bolestná; hned potom však s lehkým úsměvem dodal: „K něčemu dobrému to však přece bylo – jisté následky nutno považovat za pravý opak neštěstí. – Když jste byla tak duchapřítomná a navrhla jste, že bude nejvhodnější, aby pro lékaře došel Benwick, neměla jste asi ponětí, že bude nakonec jeden z těch, kdo mají na jejím uzdravení největší zájem.“

„Samozřejmě že jsem neměla. Zdá se však – myslela bych, že to bude velmi šťastné manželství. Oba mají dobré zásady a dobrou povahu.“

„Ano,“ řekl, dívaje se trochu stranou, „tím však, myslím, končí veškerá podobnost. Z celé duše jim přeji, aby byli šťastni, a raduji se ze všech okolností, které jsou jejich štěstí příznivé. Není jim třeba přemáhat doma žádné obtíže, odpor, rozmar, odklady. – Musgrovovi se chovají, jak je jejich zvykem, velmi důstojně a laskavě, jako praví rodiče touží z celého srdce zajistit dceřino blaho. To všechno může znamenat mnoho, velmi mnoho, pro jejich štěstí; víc možná než –“

Zarazil se. Zdálo se, že se mu vybavila náhlá vzpomínka a vyvolala v něm trochu toho pohnutí, které zbarvilo Anniny tváře do červena a přimělo ji upírat oči k zemi. – Pak si však odkašlal a pokračoval dále:

„Přiznávám se, že si opravdu myslím, že mezi nimi rozdílnost je, hodně velká, a to v ničem méně podstatném, než je způsob myšlení. – Považuji Louisů (...)

(......)