Jane Austenová
překlad: Eva Ruxová

ANNA ELLIOTOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XXI

Druhý den ráno si Anna s radostí vzpomněla na svůj slib, že půjde k paní Smithové; myslela, že se tím dostane z domova právě v tu dobu, kdy k nim pan Elliot nejspíš přijde; neboť vyhnout se panu Elliotovi bylo téměř její první starostí.

Cítila k němu značnou sympatii. Přes jeho pozornosti, které jí byly ke škodě, musela k němu pociťovat vděčnost, ohled a snad i soucit. Nemohla se ubránit, aby nepřikládala značnou váhu zvláštním okolnostem provázejícím jejich seznámení; a stejně tak byla daleka toho upírat mu právo dožadovat se její pozornosti pro všechno nové, co se u nich děje, pro vlastní city a dávné zaujetí. Bylo to všechno dohromady velmi neobvyklé. – Lichotivé, ale bolestné. Bylo toho dost, co budilo lítost. Co by asi byla cítila, kdyby nebylo kapitána Wentworthe, bylo zbytečné se ptát; neboť kapitán Wentworth tu byl, a ať její nynější napjaté očekávání skončí dobře nebo špatně, její cit k němu potrvá navždycky. Věřila, že jejich spojení nemůže ji odloučit od jiných mužů více než jejich konečný rozchod.

Hezčí úvahy o ušlechtilé lásce a věčné věrnosti, než byly ty, kterými se Anna zabývala po cestě z Camdenského náměstí k domům u Západní brány, nemohly nikdy proběhnout ulicemi Bathu. Bylo jich téměř tolik, že mohly zaplnit celou cestu čistotou a vůní.

Byla si jista, že se jí dostane milého přijetí; a zdálo se, že přítelkyně je jí toho dopoledne obzvlášť vděčna za to, že přišla, a že ji sotva čekala, ačkoli to měly umluveno.

Vylíčit průběh večera, to bylo první, co od Anny žádala; a Anniny vzpomínky byly natolik šťastné, že oživily její rysy, a působilo jí radost, že může o koncertu mluvit. Všechno, co mohla povědět, vypověděla velmi ráda; to však bylo málo na to, že tam byla, a neuspokojilo takovou tazatelku jako paní Smithová, která z krátké zprávy pradleny a sluhy slyšela již trochu víc o všeobecném úspěchu a výtěžku večera, než jí mohla sdělit Anna; a která se teď marně dotazovala na nějaké společenské podrobnosti. Paní Smithová znala dobře podle jména každého, kdo v Bathu něco znamenal nebo o kom se víc mluvilo.

„Byli tam, počítám, malí Durandové,“ řekla, „as otevřenou pusou poslouchali hudbu; jako když neopeření vrabčáci čekají, co dostanou do zobáku. Nikdy nevynechají žádný koncert.“

„Ano. Já je sama neviděla, ale slyšela jsem od pana Elliota, že jsou v sále.“

„Co Ibbotsonovi – byli tam? A ty dvě nové krasavice s tím vysokým irským důstojníkem, který prý je do jedné z nich zamilován?“

„Nevím. – Myslím, že tam nebyli.“

„A stará lady Mary Macleanová? Na tu se nemusím ani ptát. Ta nikdy neschází, to vím; a tu jsi vidět musila. Musela být v*tvém vlastním kruhu, protože jste měli místa pro vznešenou společnost, když jsi šla s lady Dalrymplovou; kolem orchestru, samozřejmě.“

„Ne, toho jsem se bála. To by mi bývalo bylo v každém směru nepříjemné. Na štěstí však lady Dalrymplová chce sedět vždycky kousek dál; a tak jsme měli neobyčejně dobrá místa – totiž na poslech; musím říci, že na vidění (...)

(......)