Jane Austenová
překlad: Eva Ruxová

ANNA ELLIOTOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XXII

Anna šla domů přemýšlet o všem, co se dozvěděla. V jednom směru se jí ulevilo, když poznala, jaký pan Elliot je. Nebyla mu už povinována žádnými ohledy. Stál tu v celé své nevítané dotěrnosti proti kapitánu Wentworthovi; o jeho nešťastných pozornostech z včerejšího večera, o nenapravitelné škodě, kterou tím mohl způsobit, o tom všem uvažovala s pocity zcela jednoznačnými, prostými zmatku. – Přestala k němu mít soucit. To však byla jediná věc, která jí působila ulehčení. V každém jiném směru, když se rozhlédla kolem sebe nebo se dívala kupředu, viděla spíš důvody k nedůvěře a obavám. Dělaly jí starost zklamání a bolest, které bude pociťovat lady Russellová, pokoření, které hrozilo jejímu otci a sestře, a byla plna úzkosti, předvídajíc mnohé neštěstí a nevědouc, jak kterémukoli z nich zabránit. – Byla nesmírně vděčna za to, že ví, jaký je. Nikdy se nedomnívala, že by se jí mělo dostat odměny za to, že nepohrdla starou přítelkyní, jako byla paní Smithová, vzešla však z toho přece odměna! Paní Smithová byla schopna říci jí to, co nikdo jiný nemohl. Mohla by rozšířit tuto zprávu ve své rodině? To byl však zbytečný nápad. Musí mluvit s lady Russellovou, říci jí to, poradit se s ní, a až udělá všechno, co je v jejích silách, očekávat další události s co největší rozvahou; koneckonců největší nedostatek rozvahy má v oné čtvrtině své mysli, kterou nemůže otevřít lady Russellové, v onom přívalu úzkostí a strachů, který si musí ponechat jen pro sebe.

Když přišla domů, shledala, že unikla, jak byla zamýšlela, setkání s panem Elliotem; přišel a vykonal u nich dlouhou dopolední návštěvu; sotva si však blahopřála a pomyslila si, že má do zítřka pokoj, uslyšela, že přijde večer znovu.

„Neměla jsem nejmenší úmysl ho zvát,“ řekla Elizabeth se strojenou nedbalostí, „tolik se však pobízel; tak to aspoň říká paní Clayová.“

„Ovšemže to říkám. Neviděla jsem za celý svůj život, aby se někdo usilovněji dožadoval pozvání. Chudák! Bylo mi ho opravdu líto; neboť vaše sestra, slečno Anno, má tvrdé srdce a libuje si v krutosti.“

„Ach!“ zvolala Elizabeth, „já znám už příliš dobře tuhle hru, než aby mě tak rychle zdolalo pánské naléhání. Když jsem však viděla, jak nesmírně lituje toho, že nezastihl dnes dopoledne mého otce, okamžitě jsem povolila, protože bych opravdu nechtěla zanedbat žádnou příležitost, aby se se sirem Walterem sblížili. Vypadají spolu tak pěkně! Oba mají tak příjemné chování. Pan Elliot vzhlíží k němu s takovou úctou!“

„Rozkošná podívaná!“ zvolala paní Clayová, neodvážila se však obrátit oči na Annu. „Zrovna jako otec a syn! Drahá slečno Elliotová, či snad nesmím říci otec a syn?“

„Ach, já nikoho neopravuji, nejsem žádný cenzor. Pro mne a za mne, chcete-li v tom něco vidět. Já však, na mou věru, nijak nepociťuji, že by jeho pozornosti převyšovaly pozornosti jiných mužů.“

„Má drahá slečno Elliotová!“ zvolala paní Clayová, pozvedla ruce a oči a zbytek úžasu skryla ve vhodném mlčení.

„Dobrá, milá Penelopo, (...)

(......)