Jane Austenová
překlad: Eva Ruxová

ANNA ELLIOTOVÁ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XXIII

Jenom jeden den uplynul od Annina rozhovoru s paní Smiťhovou; vystřídal jej však dychtivější zájem, a chování páně Elliotovo dotýkalo se jí teď, kromě jedné věci, tak málo, že příští dopoledne bylo pro ni samozřejmostí, aby ještě odložila svou vysvětlovači návštěvu v Říční ulici. Slíbila, že bude s Musgrovovými od snídaně do večeře. Dala své slovo, a páně Elliotův charakter musil, jako hlava Šeherezádina, vydržet ještě do příštího dne. Nemohla však svou schůzku přesně dodržet; počasí jí nepřálo, rmoutila se nad deštěm kvůli své přítelkyni a velice ji tížil kvůli ní samé, dokud nebylo možná, aby zkusila vydat se na cestu. Když se dostala k „Bílému jelenu“ a došla k jejich pokojům, shledala, že nepřišla ani zcela včas, ani že nebyla první. Společnost, kterou uviděla před sebou, skládala se z paní Musgrovové hovořící s paní Croftovou a kapitána Harvilla mluvícího s kapitánem Wentworthem, a ihned uslyšela, že Mary a Henrietta, příliš netrpělivé, aby počkaly, odešly okamžitě, jak se vyjasnilo, ale že budou brzy zpátky a že kladly paní Musgrovové důrazně na srdce, aby ji zadržela, dokud se nevrátí. Mohla se jen podvolit, posadit se, tvářit se navenek klidně a přitom cítit, jak ji naráz zaplavuje velké rozrušení. Čekala sice, že nějaké zažije, nežli dopoledne skončí, nebyla však připravena, že se jí zmocní v takové míře a tak najednou. Bez prodlení, bez čekání. Okamžitě ji zavalilo štěstí takového utrpení nebo utrpení takového štěstí. Dvě minuty nato, co vešla do místnosti, kapitán Wentworth řekl:

„Harville, napíšeme teď ten dopis, o kterém jsme mluvili, máš-li tady papír a pero.“

Papír a pero byly po ruce na zvláštním stolku; šel k němu a zabral se do psaní, otáčeje se k nim všem téměř zády.

Paní Musgrovová vykládala paní Croftové historii o zasnoubení své starší dcery právě oním nevhodným tónem hlasu, který bylo dokonale slyšet, ačkoliv se snažil vypadat jako šeptání. Anna cítila, že nepatří k tomuto rozhovoru, a přece, protože kapitán Harville se zdál zamyšlený a málo nakloněný k rozmluvě, nemohla zabránit tomu, aby neslyšela četné nežádoucí podrobnosti, jako „že se pan Musgrove a můj bratr Hayter znovu sešli a znovu to prohovořili; co řekl můj bratr Hayter jeden den a co pan Musgrove navrhl druhý den, a co napadlo mou švagrovou, a co si mladí lidé přáli, a jak jsem zpočátku řekla, že k tomu nikdy nesvolím, a jak jsem však později došla k názoru, že by to velmi dobře šlo“, a ještě hodně takového vylévání srdce. – Drobnosti, které, i kdyby byly podávány s vkusem a jemnocitem, jež jim dobrá paní Musgrovová dát nemohla, by musely vlastně zajímat jen osoby, jichž se to týkalo. Paní Croftová jí ve velmi dobré náladě naslouchala a pokud vůbec sem tam promluvila, znělo to velmi rozumně. Anna doufala, že páni jsou každý příliš zaměstnáni sami sebou, aby poslouchali.

„A tak, paní Croftová, když jsme tohle všechno uvážili,“ šeptala hlasitě paní Musgrovová, „ačkoliv jsme si mohli přát, aby to bylo jinak, přece jsme to (...)

(......)