Jane Austenová
překlad: Tomáš Tulinger

LÁSKA A PŘÁTELSTVÍ A JINÉ PRÓZY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DOPIS JEDENÁCTÝ

Laura pro Marianne

 

„Mám příbuzného ve Skotsku,“ řekla mi Sophie, když jsme odjely z Londýna, „a jsem si jista, že nás přijme s otevřenou náručí.“

Zeptala jsem se: „Mám tedy nařídit kočímu, aby tam jel?“ Okamžitě jsem se však vzpamatovala a zvolala: „Běda, pro koně by to byla příliš dlouhá cesta!“ (Jde přibližně o 300 mil)

Nechtěla jsem se ovšem spoléhat pouze na své chabé znalosti ohledně síly a schopností koní, a tak jsem se dotázala kočího, jenž měl na celou věc stejný názor. Rozhodly jsme se tedy vyměnit koně v nejbližším městě a měnit je i po zbytek cesty u zájezdních hostinců.

Vzhledem k tomu, že jsme nechtěly Sophiina příbuzného překvapit a přijet bez ohlášení, když jsme dorazily do posledního hostince po cestě, pouhých několik mil od jeho domu, sepsaly jsme velmi elegantní a úpravný dopis o špatné, politováníhodné situaci, v níž se nacházíme, a o tom, že bychom u něj ve Skotsku rády strávily několik měsíců. Jakmile jsme dopis odeslaly, okamžitě jsme jej chtěly následovat osobně.

Právě jsme proto nastupovaly do kočáru, když vtom nás zaujal šlechtický kočár se čtyřmi koňmi, jenž vjížděl do dvora hostince. Vystoupil z něj elegantní pán v pokročilém věku. Jen co jsem ho spatřila, měla jsem neurčitý příjemný pocit. Když jsem se pak na něj pořádně zahleděla, cosi mi bezděčně našeptávalo, že je to můj dědeček. Vyskočila jsem z kočáru, do něhož jsem právě usedla, s přesvědčením, že se nemohu mýlit, a následovala ctihodného neznámého do místnosti, kam byl uveden. Padla jsem před ním na kolena a zapřísahala ho, aby potvrdil, že jsem jeho vnučka. Nejprve se lekl, ale pak si mě pozorně prohlédl, zvedl mě ze země a objal mě.

Potom vykřikl: „Poznávám tě! Opravdu jsi podobná mé drahé Laurině a její dceři, jako bys z oka (...)

(......)