Jane Austenová
překlad: Tomáš Tulinger

LÁSKA A PŘÁTELSTVÍ A JINÉ PRÓZY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DOPIS SEDMÝ

Laura pro Marianne

 

Po svatbě jsme ve Vale of Uske zůstali pouze několik dní. Poté jsme se dojemně rozloučili s otcem, matkou a přítelkyní Isabelou a společně se vydali k Edwardově tetě do Middlesexu. Philippa nás přijala s láskou a otevřenou náručí. Můj příjezd byl pro ni velmi příjemným překvapením, protože o našem sňatku vůbec nic netušila, a navíc neměla ani ponětí o mé existenci.

Když jsme přijeli, právě byla u tety na návštěvě Edwardova sestra Augusta. Vypadala přesně tak, jak ji popisoval Edward – neslaně nemastně. Přivítala se se mnou stejně překvapeně jako Philippa, ale zdaleka ne tak srdečně. Její chování vůči mně bylo nemile chladné a odpudivě rezervované, což jsem naprosto neočekávala a také mě to zarmoutilo. Ani stopa po zájmu a přátelské náklonnosti typické pro první setkání. Nehovořila ani vřele, ani laskavě a její projevy pozornosti nebyly ani nadšené, ani srdečné. A ačkoli jsem jí nabídla doširoka otevřenou náruč, stále byla více než odtažitá.

Pak jsem náhodou zaslechla krátký rozhovor mezi Augustou a Edwardem, jenž ještě zesílil moji nelibost vůči ní a přesvědčil mě, že její srdce není schopno čisté lásky ani ryzího přátelství.

„Myslíš, že se otec smíří s tímto nerozvážným svazkem?“ řekla mu a mladý šlechtic odvětil:

„Augusto, myslel jsem si, že máš o mně lepší mínění. Samozřejmě se nesnížím k tomu, abych žádal otce o souhlas s jakýmkoli svým milostným poměrem, ať již bezvýznamným, nebo naopak s takovým, kterému přikládám obrovský význam. Upřímně mi řekni, Augusto, víš snad o tom, že bych se od doby, kdy jsem dovršil patnáct let, řídil jeho vůlí nebo radou, byť v té nejnicotnější záležitosti?“

„Edwarde,“ odpověděla, „zdá se – a to ti slouží ke cti –, že jsi snad až příliš skromný. Až od patnácti let! Milý bratře, mohu tě s klidem ujistit, že si nepamatuji, že bys již od pěti let ochotně a rád čímkoli přispěl k otcově spokojenosti. Přesto se však obávám, aby ses v brzké době nebyl nucen snížit k tomu, požádat štědrou ruku Sira Edwarda o pomoc pro sebe a svou (...)

(......)