XX. Dary víl
Bylo to veliké
shromáždění Víl, aby přikročily k rozdělení darů všem
novorozeným, kteří přišli na svět za posledních
čtyřiadvacet hodin.
Všecky ty antické a rozmarné Sudičky,
všecky ty bizarní Matky radosti a bolesti se od sebe velmi lišily; jedny měly
vzezření zasmušilé a mrzuté, druhé vzezření bláznivé a chytrácké;
jedny mladé, jež byly vždycky mladé; druhé staré, jež byly vždycky staré.
Všichni otcové, kteří chovají víru ve Víly,
přišli a každý nesl své novorozeně na rukou.
Dary, Schopnosti, šťastné Náhody,
nepřemožitelné Okolnosti byly nahromaděny u tribunálu, jako ceny na
estrádě při rozdílení cen. Zvláštní přitom bylo, že ty dary
nebyly odměnou za namáhání, ale právě naopak milostí prokazovanou
těm, kteří ještě nežili, milostí, jež mohla rozhodnout o jejich
osudu a stát se zřídlem jejich neštěstí právě tak jako jejich
štěstí.
Ubohé Víly byly velice zaměstnány,
neboť dav uchazečů byl veliký, a střední svět, ležící
mezi člověkem a Bohem, je podroben jako my hroznému zákonu Času
a jeho nekonečnému potomstvu: Dnům, Hodinám, Minutám a Vteřinám.
Byly opravdu pomateny, jako ministři ve
dnech audience nebo jako úředníci zastavárny, když národní slavnost je
opravňuje, aby vraceli zastavené věci zdarma. Ba myslím, že chvílemi
se dívaly na ručičku u hodin s tak velikou netrpělivostí, jako
lidští soudcové, kteří, zasedajíce od rána, nemohou se ubránit, aby
nesnili o obědě, o své rodině a svých drahých pantoflích. Je-li
v nadpřirozeném soudnictví trochu spěchu a náhody, nedivme se, že se
to stane také někdy v soudnictví lidském. My sami v tom případě
byli bychom soudci nespravedlivými.
Také toho dne bylo spácháno několik
přehmatů, jež by bylo možno považovat za bizarní, kdyby moudrost,
spíše než rozmar, byla význačnou, věčnou vlastností Víl.
Tak například moc přitahovat
magneticky jmění byla přisouzena jedinému dědici velmi bohaté
rodiny, jenž, nejsa nadán nijakým smyslem pro milosrdenství, právě tak
jako ne chtivostí nejviditelnějších statků života, měl
později shledat, že mu jeho miliony ohromně překážejí. Tak láska
(...)
(......)