XXVIII. Falešný peníz
Když jsme se
vzdalovali od trafiky, můj přítel pečlivě roztřídil
své peníze; do levé kapsy u vesty vstrčil malé zlaté mince; do pravé
drobné stříbrné peníze; do levé kapsy u spodků spoustu velkých sous,
a konečně do pravé stříbrný dvoufrank, jejž si byl zvláště
prohlížel.
“Jak podivné a minutiesní rozdělování!“
pomyslil jsem si.
Potkali jsme chudého, jenž, třasa se,
vztáhl k nám svou čapku. Neznám ničeho, co by více znepokojovalo než
němá výmluvnost těch úpěnlivých očí, v nichž se tají pro
citlivého člověka, který v nich dovede číst, tolik pokory, tolik
výčitek. Nalezne tam něco, co se přibližuje k té hloubce
složitého citu, jaká se chví v zaslzených očích práskaného psa.
Almužna mého přítele byla značně
větší než moje a já mu řekl: “Máte pravdu; po rozkoši být
překvapen není větší rozkoše než ta, působit překvapení.“
“To byl falešný peníz,“ odpověděl
klidně, jako na omluvu své marnotratnosti.
Ale v mém ubohém mozku, jenž stále je
zaměstnán hledáním včerejšího dne (jakou to tíživou schopností
mě příroda obdařila!), vznikla náhle myšlenka, že podobné
jednání mého přítele dá se ospravedlnit toliko touhou způsobit
důležitou událost v životě toho chudáka, a snad i poznat různé
následky, jež může způsobit falešný peníz v rukou žebráka. Nemohl by
se zmnohonásobit v mince pravé? Nemohl by jej také (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky