Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH ČTVRTÝ

Don Felice poučí bratra Puccia, ze dosáhne věčné blaženosti, jestliže vykoná jisté pokání. Bratr Puccio se kaje a don Felice si zatím dopřává s jeho manželkou.

 

Když Filomena dokončila svůj příběh, zmlkla a Dioneo vlídnými slovy vzdal velikou chválu důvtipu panině i modlitbě, kterou Filomena pronesla nakonec; a tu královna s úsměvem pohlédla na Pamfila a pravila:

"Nyní pokračuj, Pamfilo, ty a pověz nám nějakou líbeznou věcičku pro naše potěšení."

Pamfilo hbitě odpověděl, že to rád udělá, a začal:

Paní, je mnoho lidí, kteří usilují dostat se do ráje, ale přitom tam dopomohou druhým, aniž si toho všimnou, což se před nedávném přihodilo jedné naší sousedce, jak hned uslyšíte.

Slyšel jsem kdysi vyprávět, že poblíž San Brancazia žil dobrý a bohatý muž; slul Puccio di Rinieri a po nějakém času se oddal věcem duchovním tak, že se stal terciářem řádu svatého Františka a dostal jméno bratr Puccio. Ježto žil duchovním životem a ježto celou jeho rodinu tvořila jeho paní a služebná, takže se nemusel zabýval nějakým řemeslem, chodil velmi často do kostela. Byl to prosťáček a z hrubého těsta, odříkával ty své otčenáše, chodil na kázání a na mše a nikdy nevynechal chvalozpěvy, které zpívali laici, postil se a mrskal se a šeptalo se o něm, že patří mezi flagelanty.

Jeho manželka, jíž jméno bylo monna Isabetta, byla ještě mladá, mezi osmadvaceti a třiceti léty, svěží, krásná a kulaťoučká tak, že se podobala červenému jablíčku; kvůli svatosti manželově a snad i kvůli jeho stáří musela však držet půst daleko častěji, než by si byla přála: když s ním chtěla spát nebo zalaškovat si s ním, tu jí její choť vyprávěl o životě Kristově, o kázání bratra Anastázia či o nářku Magdalénině a jiné takové věci.

V té době se vrátil z Paříže jeden řeholník jménem don Felice, františkán od San Brancazia, ještě mladý a hezké postavy, bystrého nadání a hlubokých vědomostí. Bratr Puccio se s ním úzce spřátelil, a protože mu don Felice vždy velmi dobře rozřešil každou jeho pochybnost a protože se mu krom toho jevil převelice svatým - když ho poznal blíže -, začal ho čas od času vodit do svého domu a poskytl mu oběd či večeři, jak se to právě hodilo. Tak se s ním spřátelila z lásky k bratru Pucciovi i paní a velmi ochotně mu prokazovala různé pocty.

Když už řeholník chodil delší dobu do domu bratra Puccia a viděl tu tak svěží a kulaťoučkou ženu, uhodl, jaký asi je to nedostatek, jímž paní strádá; a hned ho napadlo, že by mohl z bratra Puccia sejmout námahu, půjde-li to, a vypomoci jeho paní. Mazaně tedy tu a tam po ní hodil očkem, a tak dosáhl toho, že v jejím srdci zažehl stejnou tužbu, kterou choval on. Jsa pak jist výsledkem, využil první příležitosti a pověděl jí o svých tužbách. Třebaže však byla paní povolná dovršit započaté dílo, nebylo možno najít způsob, jak to udělat, jelikož paní by se nebyla odvážila být s řeholníkem jinde na světě, leda ve svém domě; ale v domě to nešlo, protože bratr Puccio nikdy nevytáhl paty daleko z domu, a to (...)

(......)