Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH PÁTÝ

Zima daruje messeru Francescovi Vergellesimu svého koně a dostane za to dovolení promluvit s jeho paní. Protože však ona mlčí, odpovídá si sám místo ní a podle toho pak dopadne výsledek.

 

Pomfilo dokončil příběh o bratru Pucciovi, paní se zasmály a tu již královna mile přikázala, aby ve vyprávění pokračovala Elisa. Ta pak začala posměvačně, ne snad ze zlomyslnosti, ale ze starého zvyku:

Mnozí lidé si myslí, že vědí mnoho a ostatní lidé, že nevědí nic. A zatímco si myslí, že ty druhé napálili, seznají až po činu, že ti druzí napálili je. Považují proto za velkou bláhovost, když někdo začne zkoušet síly ducha druhého, aniž je toho třeba. Ježto však možná nejste všichni téhož mínění jako já, zamýšlím vám vyprávět, co se stalo jednomu pistojskému rytíři; a zároveň se přitom budu držet vytčeného námětu.

V Pistoji žil jeden rytíř jménem Francesco z rodu Vergellesiů, muž velmi bohatý a chytrý, nad jiné obezřetný, ale nesmírně lakomý. Maje odejít od podesty do Milána, opatřil si všechny potřebné věci, aby mohl se ctí odcestovat, jen vhodný kůň mu stále ještě chyběl; ne a nemohl najít žádného, který by se mu líbil, i lámal si ustavičně hlavu nad tím, jak to zařídit.

V té době žil v Pistoji také mladík jménem Ricciardo, člověk nízkého původu, ale velmi bohatý, jenž chodil tak nastrojen a byl tak čistotný, že se mu všeobecně říkalo Zima, to jest Paráda: už dlouhý čas miloval a dvořil se paní messera Francesca, jež byla překrásná a velmi počestná, ale neměl v tom žádné štěstí. Tento Zima měl jednoho z nejkrásnějších koní v celém Toskánsku a velmi si ho cenil pro jeho krásu, a jelikož se všeobecně vědělo, že se Zima dvoří paní messera Francesca, řekl někdo messeru Francescovi, aby Zimu o koně požádal, že mu ho jistě daruje pro lásku, kterou chová k jeho ženě.

Nutkán skrblictvím dal si messer Francesco Zimu zavolat a požádal ho, aby mu prodal svého koně, ale přitom tajně doufal, že ho dostane darem.

Když to Zima uslyšel, zaradoval se a odpověděl rytíři:

"Messere, mého koně byste nedostal, i kdybyste mi dal všechno na světě, co máte; mohl byste jej však dostat darem, kdyby vám to bylo libo, ovšem pod tou podmínkou, že bych mohl s vaším svolením a za vaší přítomnosti ještě předtím, než si jej vezmete, promluvit několik slov s vaší paní, vzdálen od každého tak, že by mě neslyšel nikdo jiný než ona."

Rytíř, lákán lakotou, doufal, že se mu podaří Zimu přelstít, i odpověděl, že je mu to vhod a že s ní Zima může mluvit, jak dlouho bude chtít. Poté ho zanechal v síni svého paláce, odešel do komnaty k paní, a když jí pověděl, jak lehce může nabýt koně, kázal jí, aby šla vyslechnout Zimu, ale aby si dávala dobrý pozor a na nic mu ani slůvkem neodpovídala.

Paní tím byla pobouřena, ale protože musela přece jen vyhovět manželově vůli, řekla, že poslechne, a šla za ním do síně vyslechnout, co jí chce Zima povědět. Ten potvrdil smlouvu s rytířem, usedl s paní na jedné straně síně, daleko od ostatních, a jal se hovořit:

"Ctná paní, (...)

(......)