Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH OSMÝ

Ferondo požije jistého prášku a je pohřben jako mrtvý. Opat ho vytáhne z hrobu, uvrhne do žaláře, namluví mu, že je v očistci, a dopřává si zatím s jeho ženou. Ferondo posléze vstane z mrtvých a vychová syna, jejž zplodil opat s jeho manželkou, jako svého vlastního.

 

Dlouhý Emiliin příběh skončil a nebylo nikoho, komu by byla jeho délka vadila, naopak všechny paní uznávaly, že příběh byl vyprávěn stručně, uváží-li se, že v něm byla řeč o mnoha různých událostech. Tu projevila královna své přání pouhým pokynutím a dala tak Laurettě příležitost, aby začala takto vyprávět:

Rozpomněla jsem se, nejdražší paní, najeden příběh, který vám budu vyprávět po pravdě, jak se stal, i když vám bude připadat spíše jako smyšlenka. Vytanul mi na mysli, když jsem před chvílí slyšela, jak byl jeden pohřben a oplakáván místo někoho jiného.

Budu vám vyprávět, jak byl jeden živý člověk pohřben co nebožtík a jak potom on sám i mnozí jiní měli za to, že se dostal z hrobu jakožto z mrtvých vzkříšený, a nikoli jako živý člověk; ten, jenž tohle vše zavinil, byl pak uctíván jako světec, ačkoli měl být spíše zatracen.

V Toskáně tedy kdysi bylo - a je tam dosud - jedno opatství, ležící jako mnoho jiných v místech, kam nepřichází mnoho lidí, a v tomto opatství se stal opatem jeden řeholník, muž na v svatý ve všem kromě obcování s ženami. Uměl si však v této věci vést tak obezřetně, že nejenom to nikdo nevěděl, ale ani ho z toho nepodezříval, a tak byl opat pokládán za člověka přesvatého a řádného v každém směru.

Jednoho dne se stalo, že se s tímto opatem tuze spřátelil jeden velebohatý sedlák, jemuž bylo jméno Ferondo, člověk nadmíru hrubý a neotesaný. Opat měl zálibu nikoli v přátelství s ním, leč v povyražení, jež mu čas od času skýtala sedlákova pošetilost, ale tu si pojednou povšiml, že Ferondo má za manželku překrásnou paní, a zamiloval se do ní tak horoucně, že dnem i nocí nemyslel na nic jiného. Ježto však zvěděl, že Ferondo je v lásce a v hlídání své manželky velice chytrý, ačkoli ve všem ostatním vynikal pošetilostí a hloupostí, octl se opat takřka na pokraji zoufalství, leč díky přenáramné prohnanosti se mu posléze přece jen podařilo přimět Feronda, aby občas přišel se svou manželkou pokochat se zahradou u opatství. Zde pak jim vyprávěl o blaženosti věčného života a velezbožných skutcích rozličných mužů a žen z minulých dob a hovořil přitom tak jímavě, že paní pojala touha vyzpovídat se u opata. I požádala Feronda o dovolení k tomu, a ten jí je dal.

Paní se tedy přišla vyzpovídat, z čehož měl ovšem opat nesmírnou radost, usedla mu k nohám, a ještě než přišla řeč na něco jiného, spustila:

"Messere, kdyby mi byl dal Pánbůh pořádného manžela, či kdyby mi nebyl dal vůbec žádného, snad by bylo pro mne snadné kráčet touto cestou, jež vede k věčnému životu, jak jste říkal. Když však pomyslím, kdo je to Ferondo a jak je hloupý, mohu si říkat vdova; jsem však provdána a tak nemohu mít jiného manžela, pokud je tenhle naživu. A ježto je tak (...)

(......)