Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH DEVÁTÝ

Gillette z Narbonnu vyléčí francouzského krále z píštěle. Žádá za to Bertranda z Roussillonu za manžela, ten se s ní ožení proti své vůli, a ježto jí opovrhuje, odejde do Florencie. Tam si namlouvá jedno děvče. Gillette vsak léhá s ním místo ní a má s ním dva syny. Bertrand si ji potom zamiluje a žije s ní jako s manželkou.

 

Když byl Laurettin příběh u konce, byla řada vyprávět už jen na královně, jež nechtěla porušit Dioneovu výsadu, a proto nečekala ani, až ji ostatní k tomu vybídnou, a sama se velmi roztomile rozpovídala.

Kdo by mohl ještě vyprávět nějaký příběh, který by se líbil, když jsme právě slyšeli příběh Laurettin. Bylo nepochybně velké štěstí, že nevyprávěla první, neboť příběhy, jež by byly přišly po jejím, byly by se pramálo líbily, což se stane - jak se obávám - těm příběhům, které se tu ještě dnes budou vyprávět. Ale ať už je jakkoli, budu vám povídat to, co mě právě napadlo v souvislosti s předepsaným námětem.

Ve francouzském království žil šlechtic, jemuž bylo jméno Isnard, hrabě z Roussillonu; byl chatrného zdraví, a proto měl neustále u sebe lékaře, který slul mistr Gérard z Narbonnu. Řečený hrabě měl jediného malého synka, zvaného Bertrand, jenž byl překrásný a líbezný; společně s ním bylo vychováváno několik jiných dětí jeho věku a mezi nimi byla i dcerka jmenovaného lékaře, jíž bylo jméno Gillette a která zahořela k tomuto Bertrandovi nezměrnou láskou a daleko horoucněji, než příslušelo jejímu útlému věku.

Hrabě před smrtí poručil syna do rukou králových, takže se Bertrand musel odebrat do Paříže, což děvče ukrutně zarmoutilo, a když jí pak zanedlouho rovněž zamřel otec, byla by se ráda vydala do Paříže, aby spatřila Bertranda - kdyby byla mohla k tomu najít nějaký počestný důvod; protože však byla velmi hlídána, neboť byla jedináček a velmi bohatá, neviděla k provedení svého úmyslu žádnou poctivou cestu.

Léty dospěla do věku, kdy se už měla vdávat, ale protože nemohla zapomenout na Bertranda, odmítala mnohé nápadníky, za něž ji příbuzní chtěli provdat, a nikdy nedala najevo pravý důvod, proč to dělá.

Právě v době, kdy hořela více než jindy láskou k Bertrandovi, ježto slyšela, že vyrostl v překrásného mladého muže, došla jí zvěst o tom, že francouzskému králi po jistém výrůstku, který měl na prsou a který byl špatně léčen, zůstala pištěl, jež mu byla převelice na obtíž a tuze ho bolela. Zvěděla také, že se doposud nepodařilo nalézt lékaře, který by krále z této choroby vyléčil, a ačkoli prý se o to pokoušeli už četní lékaři, všichni nemoc spíše zhoršili, takže král ztratil veškerou naději a nechce prý už od nikoho přijmout radu ani pomoc.

Děvče se z této zprávy velmi zaradovalo, neboť soudilo, že tím získalo nejenom převelice oprávněný důvod k cestě do Paříže, ale že sejí podaří - má-li král onu chorobu, jak se ona domnívá - získat Bertranda za manžela. Ježto se kdysi od svého otce ledačemus přiučila, udělala z jistých bylin prášek účinný při chorobách, mezi něž patřila podle (...)

(......)