Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH ŠESTÝ

Andreuola miluje Gabriotta. Vypravuje mu sen, který se jí zdál, a zatímco on jí vypravuje svůj sen, zemře jí v náručí. V té chvíli, kdy ho se služebnou odnáší do domu, padne však do rukou signorie a vypoví, jak se celá věc zběhla. Podesta ji chce znásilnit, Andreuola se mu vzepře, a když je posléze uznána nevinnou, doví se o tom, co se přihodilo, její otec a ten ji vysvobodí ze žaláře. Andreuola však odmítne žít nadále mezi světskými lidmi a odejde do kláštera.

 

Příběh, který vyprávěla Filomena, se paním převelice líbil i proto, že mnohokrát slyšely zpívat onu píseň, ale nikdy se nemohly dovědět, proč byla složena, ačkoli se po tom pídily. Král pak, když vyslechl konec příběhu, uložil Pamfilovi, aby pokračoval ve vyprávění, a ten začal:

Sen, o němž byla řeč v předchozím příběhu, mi skýtá látku k jinému vyprávění, o němž je zmínka o dvou snech: šlo v nich o věc, jež se měla stát, podobně jako šlo v onom snu o věc, která se již stala, a sotvaže si je ti, kterým se zdály, vypověděli, oba sny se splnily. Vězte, laskavé paní, že údělem každého člověka je vidět ve snu různé věci. Pokud člověk, jemuž se něco zdá, spí, má všechny sny za pravdivé. Když však procitne, má za pravdivé jen některé sny, některé pak za pravděpodobné a některé za naprosto nepravdivé.

Ježto se však mnohdy některé sny splní, jsou lidé, kteří věří snům zrovna tak, jako věří věcem, které spatřili v bdělém stavu. Radují se pak ze svých snů nebo jsou z nich zarmouceni podle toho, zda na jejich základě v něco doufají, nebo se něčeho bojí. Jsou však ale naopak i takoví lidé, kteří žádnému snu nevěří, leda tehdy, když upadnou do nebezpečí, jež jim bylo snem předpověděno. Nechválím ani ty prvé, ani ty druhé lidi, ježto všechny sny nejsou vždycky pravdivé a ježto všechny sny nejsou také falešné. Že není pravda všecko, co se nám zdá ve snu - o tom se mohl přesvědčit každý z vás, a že všechny sny nejsou nepravdivé, to před chvílí ukázala ve svém příběhu Filomena, což vám chci ukázat ve svém příběhu i já, jak už jsem řekl. Jsem toho mínění, že ten, kdo ctnostně žije a jedná, nemusí se nikdy bát nějakého nepříznivého snu a nemusí kvůli němu upouštět od svých dobrých záměrů. Ten, kdo však žije zvrhle a špatně, nikdy nemá věřit snům, i když se mu zdají sny příznivé a takové, jež ho povzbuzují v jeho špatnosti. Má jim věřit jedině tehdy, zdá-li se mu pravý opak. Začněmež však již vyprávět.

V městě Brescii žil jednou jeden šlechtic jménem Negro da Ponte Carraro, jenž měl několik dětí a mezi nimi i dceru jménem Andreuolu. Byla mladá, krásná a dosud neprovdaná, a tak se stalo, že se zamilovala do jednoho svého souseda, jenž slul Gabriotto, a ač byl nízkého původu, přece jen vynikal hezkými mravy a měl hezkou a líbeznou postavu. S podporou a pomocí domácí služky se Andreuole podařilo, že se Gabriotto nejenom dověděl, kdo ho miluje, ale že se také velmi často dostal k potěše obou do krásné zahrady Andreuolina otce a zde se stali tajně manželem a manželkou, aby jejich (...)

(......)