Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH SEDMÝ

Simona miluje Pasquina. Když jsou jednou spolu v zahradě, Pasquino si tře šalvějový list o zuby a zemře. Simona je uvězněna, a když chce ukázat soudci, jak zemřel Pasquino, a tře si šalvějový list o zuby, zemře rovněž.

 

Když se Pamfilo zhostil své povinnosti vyprávět příběh, neprojevil král pražádný soucit s Andreuolou; pohlédl na Emilii a dal jí tak najevo, že by byl rád, aby pokračovala ve vyprávění po způsobu těch, kteří vyprávěli před ní. Emilia bez otálení začala:

Drahé družky, příběh, který vyprávěl Pamfilo, mě nutká, abych vám vyprávěla o události, jež se zcela podobá jeho příběhu. Právě tak jako Andreuola ztratila i ta, o níž vám budu vyprávět, svého milence a právě tak jako Andreuola osvobodila se i tato u soudu, když byla jata, avšak nikoli mocí či ctností, ale nenadálou smrtí. Jak už zde bylo několikrát řečeno, Amor sice rád přebývá v palácích urozených lidí, ale neodmítá přesto nikterak vládnout v příbytcích chudých a dává v nich někdy pocítit svou moc podobně, jako se nechává uctívat a jako je obáván - jakožto nejmocnější vládce - u těch nejbohatších. To se větším dílem - i když ne docela - ukáže v mém příběhu, s nímž se ráda vrátím do našeho města, od něhož jsme se dnes při vyprávění o všelijakých věcech daleko vzdálili a zatoulali se do různých končin světa.

Není tomu ještě tak dávno - žila ve Florencii dívka velmi hezká a tuze způsobná na svůj stav, neboť byla dcerou chudého otce. Jmenovala se Simona. A třebaže si musela vydělávat vlastníma rukama na živobytí a opatřovat si na chléb předením vlny, nebyla přece jen zase tak ušlápnuté mysli, aby se neosmělila přijmout do svého nitra Amora jenž už po dlouhou dobu dával najevo, že tam chce proniknout pomocí líbezných způsobů a slov jednoho jinocha, který nebyl vyššího rodu než ona a který jí přinášíval od svého mistra vlnu na předení.

Vpustila ho tedy do svého nitra v líbezné podobě tohoto jinocha, do něhož se zamilovala a jemuž bylo jméno Pasquino. Třebaže však po něm nesmírně toužila, přece jenom při každém kusu upředené vlny, který navíjela na cívku, vyrážela z hrudi tisíceré vzdechy žhavější než oheň a neustále myslela přitom na toho, jenž jí tuto vlnu k předení přinesl. Pasquino pak na druhé straně se zase začal pojednou velmi starat, aby vlna jeho mistra byla dobře upředena, jako by měl tkát celý kus sukna jenom z té vlny, kterou upředla Simona, a zabýval se Simonou daleko horlivěji a starostlivěji než kteroukoli jinou pradlenou.

Pasquino se o ni tedy starostlivě zajímal. Simona se radovala z toho, že se o ni tak stará, a tu se stalo, že si Pasquino dodal více smělost i, než jakou projevoval předtím, a Simona že zaplašila z velké části strach a stud, který obvykle jevila, a že se spolu sdružili k společným slastem. Zalíbily se jemu i jí do té míry, že jeden nečekal, až ho k ním vyzve druhý, ale vybízeli se k nim navzájem, ba předstihovali se v nich.

A co tak den ze dne plál žár jejich lásky stále víc a víc, stalo se, že Pasquino řekl (...)

(......)