Giovanni Boccaccio
překlad: Radovan Krátký

DEKAMERON
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘÍBĚH ČTVRTÝ

Cecco, syn messera Fortarriga, prohraje v Buonconventu vše až na košili, ba i peníze Cecca, syna messera Angiulieriho; jen v košili se pak rozběhne za Angiulierim, křičí, že jím byl okraden, a za pomoci vesničanů ho obere. Oblékne si pak jeho šat, vsedne na jeho oře, odjede a nechá Angiulieriho v košili.

 

Celá společnost přijala s ohromným smíchem slova, jež řekl Calandrino své manželce; když se však Filostrato odmlčel, začala na přání královny vypravovat Neifile.

Vzácné paní, kdyby nebylo obtížnější ukazovat druhým rozum a své ctnosti než hloupost a chyby, nemuseli by se lidé namáhat přitahováním uzdy svým slovům. To se dokonale projevilo na hlouposti Calandrina, jenž přece neměl nijak zapotřebí - chtěl-li vyléčit neduh, v nějž ve své prostoduchosti věřil - odhalovat před veřejnosti tajné slasti své paní.

Tato věc mi však připomněla i něco zcela opačného - totiž to, jak zlomyslnost jednoho nabyla vrchu nad moudrostí druhého k jeho velké škodě a hanbě, a budu vám tedy o tom vyprávět.

Neuplynulo ještě mnoho let od té doby, co v Sieně žili dva muži, kteří už byli v letech a z nichž se každý jmenoval Cecco. Jeden byl synem messera Angiulieriho a druhý messera Fortarriga, a ačkoli se navzájem lišili svými povahami, v jednom si byli podobni, že totiž oba nenáviděli své otce, ba notovali si v tom tak, že se z nich stali přátelé a bývali pak často pospolu.

Angiulieri byl hezký, krásný muž pěkných mravů; měl však dojem, že se mu z peněz, které dostává od otce, v Sieně špatně žije, a proto když uslyšel, že do Marky anconské přijel jako papežský legát jakýsi kardinál, který mu velmi přál, rozhodl se, že se k němu vydá, domnívaje se, že si tím své postavení zlepší. Pověděl o tom otci a domluvil si s ním, že dostane najednou tolik, kolik měl dostat za šest měsíců, aby se mohl obléci, koupit si koně a důstojně odjet.

Hledal také někoho, koho by mohl vzít s sebou jako sluhu, což se doslechl Fortarrigo, který byl mžikem u Angiulieriho a jal se ho prosit, jak dovedl nejlépe, aby ho Angiulieri vzal s sebou, že mu bude dělat sluhu a štolbu a vůbec všecko a že za to nebude chtít jiný plat než jídlo a byt. Angiulieri mu odpověděl, že ho s sebou nevezme ne proto, že by ho neuznával schopným k jakékoli službě, ale protože hraje a krom toho se občas opíjí. Fortarrigo mu na to řekl, že by se určitě vystříhal toho i onoho, a dušoval se tolik přísahami a tolik prosil, až Angiulieri nakonec ustoupil a řekl, že souhlasí.

Tak se jednoho rána oba vydali na cestu a na oběd dorazili do Buonconventu. Angiulieri tam poobědval, a protože bylo velké parno, dal si v hospodě připravit lůžko, za pomoci Fortarriga se vysvlékl, šel spát a Fortarrigovi řekl, aby ho úderem třetí hodiny vzbudil.

Když Angiulieri usnul, šel Fortarrigo nahoru do krčmy, kde nejdříve trochu popil a pak se dal s několika lidmi, kteří tam byli, do hry - jenže ti ho zakrátko obrali o těch několik haléřů, které vlastnil, a pak ho ještě obehráli o veškerý šat, který měl na (...)

(......)