Michail Bulgakov

MISTR A MARKÉTKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(14) SLÁVA KOHOUTOVI!

Nervy nevydržely, jak se praví, a Rimský nečekal, až sepíšou protokol, a uchýlil se do své kanceláře. Seděl u stolu a očima provrtával magické rubly před sebou. Obával se, že mu přeskočilo. Zvenku doléhal rovnoměrný hukot, jak se diváci vyhrnuli proudem z Varieté. Vtom zbystřeným sluchem zachytil zřetelný hvizd milicionářské píšťalky. Sama o sobě nikdy neslibuje nic dobrého. Ale když se hvizd opakoval, později se přidal další, táhlejší a naléhavější, a nakonec se přimísil hlučný řehot a posměšné pokřikování, ředitel pochopil, že  venku došlo k dalšímu odpornému skandálu a - přestože si to nerad připouštěl - že to souvisí s hnusným představením, které uspořádal černý mág a jeho pomocníci.

Obezřetný Rimský se nemýlil. Sotva vykoukl z okna do Sadové ulice, zlostně se ušklíbl a zasyčel:

„Já to věděl!"

V oslnivém světle silných pouličních svítilen uviděl dole na chodníku neznámou dámu jenom v košilce a fialových kalhotkách. Měla, pravda, na hlavě klobouk a v ruce deštník, nicméně projevovala značné rozpaky, hned si dřepla, hned se zas rozběhla, jako by chtěla někam utéct, a kolem se tísnil rozchechtaný dav, až řediteli běhal mráz po zádech. Kolem dámy se ochomý-tal jakýsi muž, strhával ze sebe letní plášť a v rozčilení nemohl vyprostit ruku z rukávu.

Výkřiky a hurónský řev doléhaly i z jiného místa, totiž od levého schodiště. Rimský otočil hlavu tím směrem a uviděl jinou dámu v růžovém prádle. Hupla z vozovky na chodník a snažila se ukrýt v průjezdu, ale proudící obecenstvo jí zastoupilo cestu a ubohá oběť své lehkomyslnosti a vášně k toaletám, oklamaná firmou podfukářského Fagota, by se ze všeho nejraději propadla na sto sáhů do země. K nešťastnici už mířil milicionář a vzduch zjizvil ostrý hvizd. Za milicionářem se pobaveně tlačili mladíci v čepicích, původci povyku a uštěpačných poznámek.

Vousatý hubený drožkář se přiřítil k první svlečené. V plné jízdě zarazil vyzáblou herku a vesele se zašklebil.

 Ředitel se bouchl pěstí do hlavy, odplivl si a uskočil od okna. Seděl chvíli u stolu zaposlouchaný do hlasů ulice. Hvizd v různých místech zesílil a pak postupně slábl. K překvapení Římského byl skandál zažehnán nečekaně rychle.

Ted bylo třeba jednat a vypít hořkou číši odpovědnosti do dna, tím spíš, že telefony během závěrečné části programu opravili. Měl by zavolat na příslušná místa, oznámit, co se stalo, požádat o pomoc, svést všecko na Lotrova, sám se z toho vykroutit a tak dále. Čert mu to byl dlužen!

Rozčileně dvakrát natáhl ruku po sluchátku a zase ucukl. Náhle v nehybném tichu pracovny zadrnčel telefon Římskému přímo pod nosem, až sebou škubl a strnul.

„Ty nervy!" posteskl si a zvedl sluchátko. Vzápětí se zvrátil do křesla, bílý jako křída. Vtíravý, zvrhlý ženský hlas ve sluchátku tiše naléhal:

„Nikam nevolej, Rimský, nebo to s tebou špatně skončí..." Hned nato telefon oněměl. Ředitel cítil, jak mu naskakuje husí kůže, zavěsil a bezděčně se ohlédl k oknu za svými  zády. Řídkými, slabě (...)

(......)