Michail Bulgakov

MISTR A MARKÉTKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(15) SEN NIKANORA IVANOVICE

Není těžké uhodnout, že tlouštík s brunátným obličejem, nový obyvatel stodevatenáctky, nebyl nikdo jiný než Nikanor Ivanovic Bosý.

Pravda, k profesoru Stravinskému se nedostal hned, protože předtím dlel na jiném místě, odkud si zachoval jen matné vzpomínky: utkvěl mu všehovšudy psací stůl, skříň a pohovka.

Když s ním na zmíněném místě zapředli debatu, dělaly se mu z rozrušení a návalů krve mžitky před očima a celý rozhovor vyzněl podivně a zamotané, přesně řečeno vůbec nevyzněl.

První otázka, kterou mu položili, byla:

 „Jste Nikanor Ivanovic Bosý, předseda domovní správy v domě č. 302b v Sadové ulici?"

Nikanor Ivanovic se hrozivě rozesmál a odpověděl doslova takto:

 „Nikanor? Ovšemže se jmenuju Nikanor, jak by ne! Ale jakýpak já jsem předseda, krucinál?"

„Jak to?" zeptali se s přimhouřenýma očima.

 „To máte tak," vysvětloval. „Jestliže jsem předseda, měl jsem hnedka uhodnout, že to je dábel. Ale takhle? Měl rozbité brejle a na sobě hadry - copak mohl dělat nějakýmu cizinci tlumočníka?"

„O kom to mluvíte?" vyptávali se.

 „O Korovjevovi přece! Usadil se u nás v bytě č. 50. Poznamenejte si - Korovjev! Měli byste ho okamžitě zatknout. Pište schodiště číslo šest! Tam ho najdete."

„Odkud máte dolary?" vyzvídali dobrosrdečně.

„Jak je Bůh všemohoucí nade mnou," dušoval se Nikanor Ivanovic, „nikdy jsem neměl v ruce cizí peníze. Ani nevím, jak takové valuty vypadají. Pánbůh mě po zásluze trestá za moje hříchy," pokračoval procítěně, střídavě si zapínal a rozpínal košili a přitom se křižoval. „Ano, bral jsem, přiznávám. Bral jsem, ale naše, sovětské! Přiděloval jsem byty za úplatu, nezapírám. Náš tajemník Proležněv je taky pěknéj syčák! Říkám to na rovinu, že v naší správě sedí samí zloději... Ale cizí valutu - nikdy!"

Na žádost, aby ze sebe nedělal šaška a raději vysvětlil, jak se dostaly dolary do světlíku, Bosý klesl na kolena, sklonil se a otevřel ústa, jako by chtěl spolknout čtverec parkety.

 „Jestli si přejete," brebentil, „budu jíst třeba parkety, abych vám dokázal, že jsem cizí valuty nebral! Ale Korovjev je zloduch!" Každá trpělivost má svůj konec, a tak mu od stolu připomněli zvýšeným hlasem, že je načase mluvit logicky.

Vtom se v kanceláři, kde stála vzpomínaná pohovka, rozlehl divoký řev a náš předseda vyskočil, jako když ho pichne: „Tamhle! Za skřini! Podívejte, jak se šklebi... A ten skřipec... Chyťte ho! A dejte vykropit místnost!" ječel jako pominutý. Krve by se v něm nedořezal, jak byl bledý, a třásl se jako osika. Kreslil ve vzduchu křiže, běhal ke dveřim a zpátky, drmolil nějakou modlitbu a nakonec začal plést páté přes deváté.

Ukázalo se, že neni schopen rozumné řeči. Odvedli ho do odlehlé místnosti, tam se částečně utišil a jenom se modlil a povzlykával.

Přirozeně, hned zajeli do Sadové a prozkoumali byt č. 50. Ale žádného Korovjeva tam nenašli a nikdo v domě ho neviděl ani neznal. Byt, dřivé obývaný nebožtikem Berliozem a Lotrovem, který odjel do Jalty, byl (...)

(......)