Michail Bulgakov

MISTR A MARKÉTKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(17) BLÁZNIVÝ DEN

Hned nazítří po neblahém představení, totiž v pátek ráno, celý personál Varieté, to jest hlavní účetní Vasilij Stě-panovič Lastočkin, dále dva účtaři, tři písařky, obě pokladní, posílkáři, uvaděči a uklízečky - zkrátka všichni, kdo byli ve službě, místo obvyklé činnosti byli vyloženi v oknech směřujících do Sadové ulice a sledovali, co se děje dole před branami Varieté. Postupovala tu hlemýždím tempem dvojitá, několikatisícová fronta, která se táhla až na Kudrinské náměstí. V čele stálo asi dvacet šmelinářů, chvalně známých v moskevských divadelních kruzích.

Ve frontě to vřelo, až se kolemjdoucí zastavovali, a na pořadu byly vzrušující historky o včerejší neobvyklé seanci černé magie. Tyto historky zcela vyváděly z míry účetního Vasilije Stěpanoviče, který večer nebyl v divadle. Biletáři vykládali neuvěřitelné věci, například že po včerej ším senzačním představení některé dámy běhaly polonahé po ulici a podobně. Skromný a zakřiknutý Lastočkin jenom překvapeně mrkal, když se dovídal o všech těch divech, a zaboha nevěděl, co má podniknout. Přitom bylo na něm, aby zasáhl jako služebně nejstarší z celého osazenstva Varieté.

Kolem desáté fronta zájemců o lístky nabobtnala do té míry, že se o ní doslechli na milici a s překvapivou rychlostí vyslali jednak pěší, jednak jízdní hlídky, aby udržovaly pořádek, což se jim částečně podařilo. Přesto spořádaně se vinoucí kilometrový had fronty už sám o sobě představoval velké pokušení a vzbuzoval údiv občanů v Sadové ulici.

To všecko se odehrávalo venku, ale i uvnitř v divadle vládl nepopsatelný zmatek. Od časného rána v Lotrovově, Římského a Varenuchově kanceláři, jakož i v účtárně a pokladně nepřetržitě vyzváněly telefony. Lastočkin se zpočátku různě vymlouval, stejně jako pokladní, biletáři cosi mumlali do telefonu a pak už se všichni vzdali, protože na dotazy, kde je Lotrov, Varenucha a Rimský, nikdo z nich nedovedl dát uspokojivou odpověd. Nejdřív odbývali tazatele sdělením, že Lotrov je doma, ale na druhém konci linky namítali, že volali do bytu a tam jim tvrdili, že je v divadle.

Volala i nějaká rozčilená dáma a dožadovala se Římského. Když jí navrhovali, aby zavolala jeho ženě, odpověděla s pláčem, že ona je jeho žena a Rimský nikde. Začalo se dít něco nepochopitelného. Uklízečka už zatím hbitě roznesla, že když šla do ředitelovy kanceláře uklízet, našla dveře dokořán, všechny lampy rozsvícené, rozbité okno do parku, povalené  křeslo a jinak prázdno. Po desáté hodině vtrhla do Varieté madam Rimská, usedavě plakala a lomila rukama. Vykolejený Lastočkin nevěděl, co ji má poradit. V půl jedenácté se dostavily vyšetřovaci orgány. Jejich prvni a oprávněná otázka zněla:

„Co se to u vás děje, soudruzi? 0 co jde?"

Srocené osazenstvo ucouvlo a vystrčilo dopředu bledého a rozčileného Vasilije Stěpanoviče. Nezbývalo než kápnout božskou a přiznat, že celé vedeni Varieté, totiž umělecký ředitel, administrativní ředitel a administrátor zmizeli neznámo kam a jsou až dosud (...)

(......)