Michail Bulgakov

MISTR A MARKÉTKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(18) NEÚSPĚŠNÍ NÁVŠTĚVNÍCI

Ve chvíli, kdy starostlivý Lastočkin uháněl taxíkem, aby padl na samočinně píšící oblek, vyšel spolu s jinými cestujícími z devátého místenkového vagónu první třídy kyjev-ského vlaku, který právě přijel do Moskvy, solidně vypadající muž s malým vulkánovým kufříkem v ruce. Nebyl to nikdo jiný než strýc nebožtíka Berlioze Maxmilián Andrejevič Poplavský, ekonom plánovač, jenž toho času bydlel v Kyjevě v bývalé Institutské ulici. Příčinou jeho dnešního příjezdu do Moskvy byl telegram, který došel předevčírem pozdě večer a zněl:

 „Právě mě přejela tramvaj na Patriarchových pohřeb pátek tři hodiny odpoledne přijed Berlioz."

Maxmiliána Andrejeviče všichni právem pokládali za jednoho z nejchytřejších lidí v Kyjevě. Ale i toho nejchytřejšího  člověka by podobný telegram vyvedl z míry. Jestliže vám někdo telegrafuje, že ho přejela tramvaj, plyne z toho jasně, že ho nepřejela úplně. Ale proč potom mluví o pohřbu? Nebo je to s ním natolik zlé, že počítá, že umře?? Připusťme tu možnost, ale nejvíc ze všeho udivuje, jak ví, že ho budou pochovávat v pátek ve tři hodiny odpoledne. Záhadný telegram!

Moudří lidé jsou na světě proto, aby luštili zamotané věci. Je to náramně jednoduché: došlo k omylu a telegram předali zkomolený. Slovo „mě" sem nepochybně proklouzlo z jiného telegramu namísto slova „Berlioze", které se změnilo v „Berlioz" a dostalo se na konec telegramu. Po téhle korektuře se smysl telegramu vyjasnil, třebaže tragicky.

Sotva pominul první nával smutku, který přepadl manželku Poplavského, začal se Berliozův strýc chystat do Moskvy.

Zde musíme odhalit jedno tajemství. Poplavskému bylo líto ženina synovce, který zemřel v nejlepších letech svého života. Ale jako praktický člověk chápal, že se bez něho na pohřbu snadno obejdou. Přesto pospíchal do Moskvy. Proč? Protože mu šlo - o byt.

Byt v Moskvě - to není k zahození! Nevíme proč, ale Kyjev se Maxmiliánu Andrejeviči nezamlouval a touha přesídlit do Moskvy ho v posledních letech pronásledovala natolik, že dokonce špatně spal.

Netěšil ho jarní nespoutaný Dněpr, kdy voda splývá s obzorem a zaplavuje ostrovy s nízkým břehem. Nedojímal ho velkolepý, překrásný výhled, který se vám otevře, když stojíte u paty sochy knížete Vladimíra... Nenadchly ho ani roztančené sluneční skvrny na jaře na vydlážděných cestičkách Vladimírské hůrky. Netoužil zkrátka po ničem jiném, než aby se mohl přestěhovat do Moskvy.

Inzeráty v novinách, které nabízely výměnu bytu v Institut-ské ulici v Kyjevě za menší byt v Moskvě, nevedly k žádoucímu výsledku. Zájemci se nehlásili, a když se tu a tam někdo našel, vyklubal se z něho podvodník.

Telegram Poplavského vyburcoval. Nevyužít takové příležitosti by byla věčná škoda. Praktičtí lidé dobře vědí, že podobné okamžiky se v životě neopakují.

Zkrátka a dobře, přes všechny obtíže hodlal Maxmilián Andrejevič dosáhnout toho, aby byt po synovci v Sadové zdědil on. Pravda, byl to těžký oříšek, ale musí ho stůj co stůj rozlousknout. (...)

(......)