Michail Bulgakov
překlad: Ludmila Dušková

PSÍ SRDCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(IV)

Na úzkém operačním stole ležel rozvalený Baryk a hlava se mu bezvládně převalovala na polštářku z voskovaného plátna. Břicho už měl vyholené a teď se mu doktor Bormental, celý udýchaný, zakusoval holicím strojkem do srsti na hlavě. Filipp Filippovič se opíral dlaněmi o kraj stolu, očima, jež se třpytily stejně jak zlaté obroučky brýlí, celou tu proceduru sledoval a vzrušeně uděloval poslední pokyny.

“Ivane Arnoldoviči, nejkritičtější moment přijde, až se dostanu do tureckého sedla. Pak mi bleskurychle, slyšíte, bleskurychle podáte podvěsek a hned šít. Jakmile dojde ke krvácení, ztratíme čas a ztratíme psa... Stejně nemá žádnou šanci,” profesor se odmlčel, přimhouřil oči, zadíval se až trochu posměšně do přivřeného psího oka a dodal: “Věřil byste, že je mi ho skoro líto? Zvykl jsem si na něj, představte si to...”

Při tomhle proslovu zvedal ruce nahoru, jako by nešťastnému psisku uděloval požehnání k jeho nelehkému hrdinskému činu. Snažil se, aby na černé rukavice nedosedlo ani jediné zrnko prachu.

Zpod vystříhané srsti zasvítila bělavá psí kůže. Bormental strojek odhodil a ozbrojil se břitvou. Namydlil Barykovu bezmocnou malou hlavu a dal se do holení. Pod ostřím břitvy to pěkně skřípalo a tu a tam se objevila krev. Když byl pokousaný konečně hotov, otřel hlavu chomáčem vaty namočeným v benzínu, roztáhl psovi oholené břicho, odfrkl si a povídá:

“Hotovo.”

Zina otočila kohoutkem nad umyvadlem a Bormental si rychle umyl ruce. Zina mu na ně ještě nalila z lahvičky líh.

“Můžu už jít, Filippe Filippoviči?” zeptala se a bojácně pokukovala po oholené psí hlavě.

“Můžeš.”

Zina zmizela. Bormental se pustil znovu do práce. Nadýchanými gázovými ubrousky obložil Barykovu hlavu a na polštářku ležela teď jen nepřirozeně plešatá psí lebka a pod ní prapodivný bradatý psí čumák.

Nyní se pohnulo i jeho božstvo. Profesor se narovnal pohlédl na psí hlavu a řekl:

“Tak tedy s pomocí boží. Skalpel.”

Bormental vybral z třpytivé hromady nástrojů na stolku malý bachratý nožík a podal profesorovi. Pak si navlékl přesně stejné rukavice.

“Spí?” zeptal se Filipp Filippovič.

“Spí.”

Filipp Filippovič zaťal zuby, panenky se mu zúžily a objevil se v nich bodavý třpyt; zdvihl nožík a rozřízl přesným dlouhým řezem Barykovo břicho. Kůže se ihned rozchlípla a z rány vystříkla na všecky strany krev. Bormental se dravě vrhl na Barykovo břicho, chomáčem gázy začal kraje rány stlačovat a pak miniaturními svorkami, připomínajícími kleštičky na cukr, spínat, až krev přestala téct. Bormentalovi vyrazily na čele krůpěje potu. Filipp Filippovič řízl podruhé a oba začali Barykovo tělo drásat háčky, nůžkami a všelijakým svorkami. Objevila se narůžovělá a žlutá tkáň, ronící krvavé slzy. Filipp Filippovič ryl nožem v těle a pak vykřikl: “Nůžky!”

Nástroj se zatřpytil v rukou pokousaného tak rychle, že by mu mohl závidět i kouzelník. Filipp Filippovič se ponořil kamsi do hloubky Barykova těla a několika otáčivými pohyby z něj vytrhl chámovody s (...)

(......)