Michail Bulgakov
překlad: Alena Morávková

DON QUIJOTE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ČTVRTÉ DĚJSTVÍ

Osmý obraz

Terasa a zahrada na zámku. Zahrada je osvětlena, je slyšet hudbu. VÉVODA s VÉVODKYNÍ sedí na terase.

DON QUIJOTE (za scénou): Ó žárlivosti, ty krutá vládkyně v říši lásky, spoutej mé ruce svými okovy.

VÉVODKYNĚ: Zase ho chytl záchvat. Slyšíte, jak vykřikuje své verše za doprovodu hudby? Je mi ho líto. Nebýt té pomatenosti, byl by to jeden z nejchytřejších lidí, jaké jsem poznala. Sotva se zbaví svých přeludů, uvažuje správně, jeho myšlenky jsou jasné.

VÉVODA: Mýlíte se, má drahá. Jeho nemoc je nevyléčitelná. Musíme si přát, aby jeho bláznovství alespoň bavilo lidi.

Hlahol trub, vejde PÁŽE.

PÁŽE: Vaše Jasnosti, do zámku přibyl jakýsi rytíř a prosí o slyšení.

VÉVODA: Jaký rytíř?

PÁŽE: Nikdo ho nezná, Vaše Jasnosti. Je v brnění a má spuštěné hledí.

VÉVODA: To určitě nastrojila pážata. Nebo je to dílo majordoma?

PÁŽE: Nikoliv, Vaše Jasnosti. Toho člověka nikdo nezná a on odmítá prozradit své jméno.

VÉVODA: No dobrá, dobrá. V každém případě je to zábavné. Zavolej ho.

PÁŽE odejde. Znovu se rozezvučí trubky, a vchází SAMSON ve zbroji s mečem a štítem. Na prsou se mu skví znamení Bílé luny.

SAMSON: Prosím za odpuštění, Vaše Jasnosti, že jsem bez pozvání zavítal do vašeho zámku.

VÉVODA: Velmi mě těší. Kdo jste?

SAMSON: Jsem rytíř Bílé luny.

VÉVODA: Zajímavé. (VÉVODKYNI.) To tedy máme v zámku už dva blázny. (SAMSONOVI.) Čemu vděčím za vaši návštěvu, rytíři? Ostatně, ať jsou vaše důvody jakékoliv, buďte vítán.

SAMSON: Doslechl jsem se, že rytíř Don Quijote je vaším hostem. Přijel jsem, abych se s ním setkal.

VÉVODA: Ano, rytíř Don Quijote je zde. Rád vás seznámím. (PÁŽETI.) Zavolej Don Quijota, prosím.

PÁŽE: Rozkaz, Vaše Jasnosti. (Odejde.)

VÉVODKYNĚ: Obávám se, pane, že ta schůzka bude nebezpečná.

VÉVODA: Uklidněte se, má drahá. Ujišťuji vás, že jde o pouhý žert mých dvořanů.

DON QUIJOTE (za scénou recituje): Ano, cítím, že po mně sahá smrt. Umírám. Nedoufám už v nic – v životě ani ve smrti. (Vejde v brnění, ale bez přílby. Uvidí SAMSONA.) Kdo je to? (VÉVODOVI.) Vaše Jasnosti, proč sem nepovoláte svého zpovědníka? Pokud vím, tvrdil, že ve Španělsku neexistují ani rytíři, ani strašidla. Přesvědčil by se na vlastní oči, že potulní rytíři existují. Tady stojí další před vámi. Nejsem tedy sám. Pohleďte, jak září jeho pancíř. Oči bojovně planou – vidím je škvírou hledí. Proč jste mě zavolal?

SAMSON: Jedu za vámi, rytíři Done Quijote.

DON QUIJOTE: Co vás ke mně přivádí?

SAMSON: Přijel jsem, abych vás vyzval na souboj. Žádám, abyste přiznal, že moje dáma, ať nosí jakékoliv jméno, je krásnější než vaše Dulcinea. Pakliže to nepřiznáte, utkáme se spolu. Kdo bude přemožen, přijme podmínky vítěze. Čekám na vaši odpověď.

DON QUIJOTE: Rytíři Bílé luny, přiznávám, že jsem nečetl, ba ani neslyšel o vašich rekovných činech, abych se jim mohl obdivovat. Vaše pýcha mě překvapuje. Dozajista jste nikdy ani okem nespatřil Dulcineu z Tobosa. Jinak byste se neodvažoval takto mluvit.

(...)

(......)