Karel Čapek

BAJKY A PODPOVÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PAŠTIKA

Co si mám dnes koupit, přemítal starostlivě pan Michl; zase nějakou uzeninu... Uzenina jde na pakostnici. Co takhle sýr a banány? Pravda, sýr jsem měl včera; jednostranná výživa, to taky nedělá dobře. A sýr, to je cítit v žaludku až do rána. Bože, to je hloupé, že člověk musí jíst.

"Pán už má objednáno?" zeptal se znenadání prodavač za pultem, zatím co balil do papíru růžové plátky šunky. Pan Michl se lekl a polkl naprázdno. Pravda, musím si něco poručit. "Dejte mně třeba... paštiku," vyhrkl, a v ústech se mu seběhly sliny. Paštika, ano, to je to pravé. "Paštiku," opakoval rozhodně.

"Pastičku, prosím," šveholil prodavač. "Pražskou, s lanýži, játrovou, husí, štrasburskou -"

"Štrasburskou," rozhodl se pan Michl. "A okurčičky?"

"A - ano, okurčičky," svolil pan Michl. "A housku." Rozhlédl se podnikavě po kráme, jako by hledal, co si ještě poručit. "A co dál, prosím?" čekal prodavač. Pan Michl maličko potřásl hlavou, jako by chtěl říci: Ne, lituju, ale nemáte tu už nic pro mne, neračte se namáhat. "Nic," řekl. "Co to stojí?" Trochu se lekl ceny, kterou mu prodavač řekl za tu červenou plechovku. Kristepane, to je drahota, přemítal cestou domů; bude to asi pravá štrasburská paštika. Na mou duši, ještě nikdy jsem to nejedl; ale těch nekřesťanských peněz, co za to chtějí! Inu, co dělat; člověku se někdy zachce paštiky. A vždyť ji nemusím sníst celou najednou, utěšoval se pan Michl. Nechám si něco na zítřek; beztoho paštika je těžká do žaludku.

"To budeš koukat, Emane," hlásil pan Michl, když otvíral dveře svého domova, "co dnes nesu k večeři." Kocour Eman mávl ohonem a zamňoukal. "Aha," řekl pan Michl. "Ty bys taky chtěl paštiku, ty neřáde, viď? Kdepak, to nejde. Paštika je drahé žrádlo, kamaráde, já sám jsem to dosud nikdy nejedl. Štrasburská paštika, holenku, to je jenom pro labužníky; ale abys neřekl, dám ti čuchnout." Pan Michl si připravil talíř a otevřel trochu s obtížemi plechovku s paštikou; načež vyndal svůj večerník a s poněkud slavnostním pocitem zasedl k večeři. Kocour Eman vyskočil po svém zvyku na stůl, složil pečlivě pod sebe ocas a zatínal drápky předních paciček do ubrusu v rozkošnické netrpělivosti.

"čuchnout ti dám," opakoval pan Michl, nabíraje na vidličku špetku paštiky. "Abys věděl, jak to voní. Na, tu máš." Eman stáhl vousy a opatrně, nedůvěřivě přičichl k paštice. Pan Michl se naježil. "Co, nevoní ti? Taková drahá paštika, ty moulo?" Kocour se zašklebil a očichával paštiku dál s nakrčeným nosem.

Pan Michl se maličko znepokojil a čichl k paštice sám. "Vždyť voní dobře, Emane! Jen přivoň! Nádherná vůně, člověče." Eman přešlápl a zaťal drápky do ubrusu. "Chceš kousek?" ptal se pan Michl. Kocour nervosně cukl ocasem a naznačil chraptivé mňouknutí.

"Co? Co je?" vyhrkl pan Michl. "Chceš říci, že ta paštika není dobrá?" Čichl k ní pozorné, ale nic necítil. Čert ví, třeba ten kocour má lepší nos. On v paštikách bývá tenhle, jak se tomu říká, botulin. Strašný jed, pane. Nesmrdí to a nemá to špatnou chuť, a (...)

(......)