Karel Čapek

HORDUBAL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHA DRUHÁ

I.

“Juraje Hordubala zabili!”

Bíro Gerič si honem natahuje halenu. “Běž, chlapče, pro žandáry,” káže rychle. “Aby šli k Hordubalovům.”

Na Hordubalově dvoře pobíhá Polana a lomí rukama. “Ach, Hospodine, Hospodine,” běduje, “kdo mu to udělal! Zabili gazdu, zabili!”

Hafie v koutě vytřeštěná, přes ploty trnou sousedky, hlouček mužů se tísní ve vrátkách. Starosta rovnou k Polaně a položil jí ruku na rameno. “Přestaňte, gazdová. A co se mu stalo? Kde má ránu?”

Polana se zachvěla: “Ne — ne — nevím, já tam nebyla, já nemohla —”

Starosta se na ni pozorně podíval. Byla bledá a tuhá, to se jen nutila tak pobíhat a hořekovat. “A kdo ho viděl?”

Polana sevřela rty; ale tu už jsou četníci a zavírají lidem vrátka před nosem. Je to starý tlustý Gelnaj, rozepnutý a bez pušky, a Biegl, nový četník; celý se leskne novotou a horlivostí.

“Kde je,” ptá se Gelnaj polohlasem. Polana ukazuje k jizbě a kvílí.

Hordubal Amerikán leží na posteli, jako by spal. Gelnaj smekl přílbu, a aby to tak nevypadalo, utírá si pot. Gerič trčí zasmušile ve dveřích. Jenom Biegl jde k ležícímu člověku a naklání se nad postelí. “Koukejte, tady na prsou,” povídá. “Trochu krve. Vypadá to, jako by ho něčím probodli.”

“Domácí robota,” bručí starosta.

Gelnaj se pomalu obrátil. “Co tím myslíte, Geriči?”

Starosta potřásl hlavou. “Nic.” Chudák Juraj, myslí si.

Gelnaj se drbe v týle. “Podívejte se, Karlíčku, rozbité okno.” Ale Karlíček Biegl odlepuje košili na prsou mrtvého a nakukuje pod ni. “Se divím,” cedí mezi zuby. “Nůž to nebyl. A že tak málo krve —”

“To okno, Biegl,” opakuje Gelnaj. “To je něco pro vás.”

Biegl se obrací k oknu. Je zavřeno, jen v jedné tabulce vymáčknutý otvor. “A hele,” řekl potěšeně. “Tak tudy — Jenže tou dírou by nikdo neprolezl, Gelnaji. A tady jsou ve skle rýpance od diamantu, ale z vnitřku! A to je legrace!”

Gerič jde po špičkách k posteli. Ech, ty chudáku, jak ti čouhá nos! A oči zavřeny, jako by spal —

Biegl opatrně otvírá okno a vyhlíží ven. “To jsem si myslel,” ohlašuje spokojeně. “Střepy jsou venku, Gelnaji.”

Gelnaj zafuněl. “Tak vy, starosto,” řekl rozvážně, “že je to domácí robota, co? A Štěpána Manyu jsem tu neviděl.”

“Bude snad doma, v Rybárech,” míní starosta nějak neochotně.

Bieglovi jede nos po všech koutech. “Nikde nic přeházeno, nic vypáčeno —”

“Mně (...)

(......)