Karel Čapek

OBYČEJNÝ ŽIVOT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

X.

Byl jsem přidělen na nádraží Františka Josefa v Praze, abych se zaučil v dopravní i kancelářské službě: kancelář, která měla okno na tmavý perón a kde se musilo po celý den svítit; strašná a beznadějná díra, kde jsem přepočítával tranzitní poplatky a takové věci. Před oknem se míhají lidé, kteří na někoho čekají nebo někam jedou; má to svou nervózní, skoro patetickou atmosféru odchodů a příchodů, zatímco člověk za oknem škrábe pitomé, dokonale lhostejné cifry. Nechte to být, něco na tom je. A občas si protáhnout kosti na peróně, s lhostejnou tváří, neboť já jsem tady doma, abyste věděli. Jinak nesmírná, trudná, pustá otrava; jediné hluboké uspokojení: že už jsem tedy mužem, který se sám živí. Ano, hrbím se pod lampou, jako když jsem psával početní úkoly; ale tehdy to byla jenom příprava na život, kdežto teď je to sám život. To je ohromný rozdíl, pane. Počal jsem pohrdat kumpány, se kterými jsem probíjel minulý rok; jsou to nezralí, nesamostatní hoši, kdežto já jsem se stal mužem, který už stojí na vlastních nohou. Vůbec jsem se jim vyhýbal; raději jsem zapadl do fotrovské hospody, kde si tatíci vykládali své starosti a rozumy. Pánové, ani já tu nesedím jenom tak; jsem dospělý a hotový člověk, který se živí úmornou a neradostnou prací. Vždyť je to hrozné, co musím dělat, abych se uživil; celý den se tam svítí syčící plynovou lampou, to přece nelze vydržet; aspirant nebo neaspirant, já už vím, pánové, co je to život. Proč jsem se na to dal? To máte tak, rodinné ohledy a podobně. Za mého dětství u nás stavěli železnici, a já jsem se chtěl stát konduktérem nebo tím chlapíkem, co vozí na huntu odstřílený kámen. Víte, klukovský ideál; proto škrábu avíza a takové věci. – Nikdo si mě nevšímal, každý zralý člověk má své vlastní starosti; bál jsem se prostě jít domů, protože bych z únavy musel lehnout do postele, a pak bych zase dostal noční horečku a tekl by po mně ten nesmyslný pot; to je z té tmavé kanceláře, víte? Nikdo to nesmí vědět, aspirant nesmí stonat, nebo by ho propustili; musí si nechat pro sebe, co s ním v noci je. Ještě dobře, že jsem nadělal dost všelijakých zkušeností, má se mi aspoň co zdát. A jaké těžké sny: všechno se prostupuje a mate; je to obludné. Tohle je tak opravdivý a vážný život, pánové, že z toho chcípám. Člověk musí život jaksi zahodit, aby pochopil jeho cenu.

Toto (...)

(......)