Karel Čapek

OBYČEJNÝ ŽIVOT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXVII.

A co potom?

Potom nic. Potom jsem byl zakřiknutý, nesmělý žáček, který dřel s rukama na uších. To nebylo nic, to nebylo docela nic.

Někam jsi večer chodil.

Na most, na takový most přes nádraží.

Proč?

Protože tam chodila jedna ženská. Nevěstka. Byla stará a měla smrtí hlavu.

A ty ses jí bál.

Hrozně. Díval jsem se dolů pres zábradlí, a ona se o mne otřela sukní. Když jsem se obrátil – Když viděla, že jsem jenom chlapec, šla dál.

A protos tam chodil.

Ano. Protože jsem se jí bál. Protože jsem pořád čekal, že se mne dotkne těmi sukněmi.

Hm. To není mnoho.

Je. Vždyť říkám, že byla strašná!

A co bylo s tím tvým kamarádem?

Nic, to nebylo nic takového. Čestné slovo.

Já vím. Ale proč jsi mu bral víru v Pánaboha, když měl jít na kněze?

Protože – protože jsem ho chtěl od toho zachránit!

Zachránit! Jak se měl učit, když jsi mu vzal víru? Jeho matka ho zaslíbila Bohu, a tys mu dokazoval, že žádný není. Pěkné, že? Chudák z toho ztratil hlavu; pak se div, že ze sebe nemohl ve škole vykoktat slovo! Pomohl jsi kamarádovi, jen co je pravda; oběsil se ve svém šestnáctém roce –

Přestaň!

Prosím. A jak to bylo s tím krátkozrakým děvčetem?

Vždyť víš. To byl takový ideální cit, až hloupě čistý, až – nu, zrovna nadsmyslný či co.

Ale chodilo se tam uličkou, kde ve dveřích stály prodejné holky a šeptaly: Šel ke mně, mladý pane!

To je vedlejší! To s tím nemělo co dělat!

Jakpak ne. Vždyťs tam mohl chodit druhou stranou, ne? Bylo by to dokonce blíž; ale ty, ty ses loudal uličkou děvek se srdcem ukrutně tlukoucím –

Nu a co? Nikdy jsem k nim nešel.

Ne, to ses ovšem neodvážil. Ale to byl takový divný, zatracený požitek: ta ideální láska a ta laciná, špinavá neřest – Nést své andělské srdce alejí kurev, to bylo to. To byly ty světélkující a řeřavé věci, já vím. Jen to nech, vypadalo to v tobě prapodivně.

– – Ano, bylo to tak.

Tak vidíš. A potom jsme se stali básníkem, že? Ta (...)

(......)