Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

HIPPOLYTE TAINE: FILOZOFIE UMĚNÍ

Nový český překlad Tainovy slavné Filozofie umění objevuje se v době, kdy historikové umění, literární dějepisci a estetikové zdají se nejméně věřiti na samotný základ teorií Tainových. Je historicky přirozeno, že jeho názory, příliš konstruované, dogmatické a libovolné, musily být dalším vývojem překonány; avšak je nutno uznati, že nikdo z těch, kdo po Tainovi vstoupili na půdu estetiky sociologické, ať to byl Hennequin, Guyau, Grosse, Wundt nebo Charles Lalo, přes svá stanoviska, tak vědecká (aspoň u tří posledně jmenovaných), a přes exaktnější metody nepostavil teorie tak jednotné, pružné a bohaté jako Taine. Tito, kteří jsou aspoň oborem zkoumání sblíženi s Tainem, zůstávají k neprospěchu vědy jen ojedinělí; naproti tomu celý gros vědy historické a estetické zřekl se vůbec oblasti, jež byla druhdy Tainovou, totiž sociologické vědy o umění. Zdrcující většina moderní estetiky hledá své splnění v rámci abstraktní psychologie; avšak celá tato psychologická estetika ocitá se dnes v krizi a vidí své výsledky ohroženy tak četnými diskrepancemi, že není téměř jediného spolehlivého článku v úhrnu moderní estetiky. Ovšem základna této estetiky, totiž obecná psychologie, je velmi vědecká, posito vědečtější než sociologie; avšak jakou vědou je tato psychologická estetika, když nemůže se vyplésti z rozporů již v nejprvnějších předpokladech? Naproti tomu stanovisko sociologické může přinésti estetice nejbohatší prospěch; aspoň není doposud faktu, který by tomu odporoval, zatímco bylo by možno ukázati, jak psychologie zapletla estetiku v rozpory téměř neodstranitelné. Proto, byť nelze podržeti teorií Tainových, věda, jejíž možnost ukázal a k jejímuž širokému rozložení přispěl nejvíce ze všech, totiž “věda o umění” (Kunstwissenschaft), neztrácí dnes významu a naopak má schopnost státi se naukou neméně vědeckou a bezpečněji situovanou, než je estetika dnes vládnoucí.

Co se týče historie literární i umělecké, zdá se, že je odvrácena od Tainovy teze o vztahu umění k jeho prostředí čili o souvislosti umění a všech projevů doby bázní před hypotézami a snahou dosíci největší exaktnosti, která je nalézána v přesném zjišťování fakt. Literární historie, jmenovitě německá, vidí svůj úkol náležitě vyčerpán obsáhlým zjištěním a kauzálním spojením individuálních faktů, jež týkají se dějin určitého básníka nebo jisté literární epochy; dále vyhledáváním literárních prvků, jež nalézají se roztroušeny, v různých historických změnách, s jistým typickým vývojem v dějinách literatury; dále zjišťováním, odkud některý básník převzal nějaký děj, nějakou myšlenku nebo metaforu. Tato heuristická, věčně dokumentující historie považovala by za něco nepatřičného, kdyby měla opustit potištěné a popsané pole literatury a rozhlédnout se po všech uměních a význačných projevech lidské tvořivosti, aby vysoudila z nich orientační směr některého duchového období a tvořivý ráz určité historické epochy a aby odtud podala vnitřní výklad umění. (...)

(......)