Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

MODERNÍ LYRIKA FRANCOUZSKÁ

Nic nebude se snad zdáti podivnější než položiti úvodem k moderní poezii francouzské básníka Nového světa Walta Whitmana. Neboť ze všech zemí Starého světa zdá se Francie světem nejstarším a civilizací, v jejíž textuře probíhají vlákna nejsubtilnější. Poslední její generace básnická, u nás dosti známá, byla ta, která už nechtěla nežli jen nuanci “a hudbu především”, neboť hudba nemluví, není poznáním a nemá nic skutečného. Touto hudbou byla poezie symbolistů; nikdy dotud nebylo slyšeti tóny jímavější a citovější, než byly verše Verlainovy nebo Laforguovy, Rimbaudovy nebo Corbierovy, ona hudba, která nemizí ještě v pastorálech Jammesových, ale jíž neslyšíme už v Moréasových stancích.

Vskutku není možno představiti si větší vzdálenosti, než je mezi lyrikou symbolickou, tak vágní, tajnou a intimní, a mezi poezií Whitmanovou, jež mluví jako veřejný řečník stojící uprostřed všech a všeho, přítomný a na všechny se rozhlížející. Jeho řeč má jediné téma, svět přirozený a politický; jeho posláním je, aby na všechno pohleděl a sáhnul rukou, aby vše pojmenoval a podal o tom “zprávu z hlediska amerického”. Toto americké hledisko, to jest hledisko člověka, jenž postaven mezi všechny věci na světě s úžasem a intenzívní chutí vše poznává na své vlastní oči a po svém rozumu zcela nově, tvoře svou zkušenost z intuicí zcela původních, nalézaje svět úplně čerstvý, aktuální a krajně přítomný ve všech podrobnostech. A za druhé je to liberální stanovisko nového spolučlověka; v něm zrozují se čerstvé, nesčíslné a svrchovaně konkrétní etické poměry k lidem, jakási intuitivní sympatie; oslovuje všechny lidi Camerados, cítě se rovný se všemi, republikánský a svobodný, nazývaje svobodu nadšeným slovem milence Libertad, velebě státy, národy, země a jejich bratrství.

Objevuje-li se nám tedy ve Whitmanovi úžasná síla novosti, je otázkou, můžeme-li proto popříti typickou poezii Starého světa, poezii symbolistů. Avšak stále cítíme v sobě to moderně disharmonické a bolestné, co je hlubinou díla Baudelairova, stejně jako Poeova; stále zůstává v nás živoucí impresívní cit, podivnost a hluboce iracionální charakter básní Verlainových, Laforguových nebo Rimbaudových. Máme zvláštní chuť pro zmatek neklidného nitra, pro kouzelné vábení jich smyslností zcela nefyzické a pro to nejasné psychické chvění dějící se ve slovech smyslu sotva tušeného.

Mluvíme-li tedy o moderní lyrice, představujeme si ji v nesmírně širokých hranicích rozkyvu; na jedné straně je tu intenzita moderních sil životních, na druhé straně infinitesimální struktura moderní duše. Nebo přesněji řečeno, symbolismus a dekadence je něco nepoznatelně přešlého; po několika časových krocích nalézáme se již v plném světle mezi velkými osobnostmi, jako je Verhaeren nebo Claudel; ještě několik kroků, a stojíme uprostřed mladé francouzské lyriky.

Tato lyrika není pohodlně pojata jako jediný pohyb totožného směru a jednoduché souvislosti; spíše lze mluviti o zvláštním stavu současného (...)

(......)