Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

POSEDLOST

Každé zaměstnání, věnuje-li se mu člověk náramně důkladně, stává se tak trochu posedlostí: vidíme pak svět jaksi skrze své métier. Šachista u stolu trpí myšlenkou, že by svůj protějšek vzal věží nebo svého souseda koněm. Doktor se s někým baví třeba o politice a přitom je celý pryč, jakého má ten někdo báječného bazedova. Literát vidí v lidech samé novely a tak dále.

Ale nejchmurnější posedlost je posedlost divadelní. Takový posedlý režisér sedí dejme tomu v hospodě; ale místo aby vděčně žvýkal své sousto masa, chtěl by křiknout tady na tohohle klidného pána, že “kreje” vedlejší stůl; a tamhleten stůl “má díru”; a onahle dáma “ať nesedí zády do publika”! Chtěl by vstát a křiknout: “Špatně! Prosím, všichni do kulis, já vás rozsadím znova.” Ale co platno: jeho náhled o lepším řádu věcí mizí v hluku hospody a zdrcený režisér se skloní k svému talíři a myslí si: “Je to paseka! Ale s tím mizerným komparsem se nikdy nic nepořídí.”

Nebo řečený posedlý vyjde z temných útrob divadla a najednou stojí na jasném náměstí jiskřícím v jarním slunci. Stane zdrcen a málem by se chytil v zoufalství za hlavu. “Pane Král,” chtěl by křičet, “vždyť to slunce blenduje! Harlekýna níž! Kryjte to slunce! Pane Šubrt, spusťte první a druhou sufitu! Pane Král, přidejte spodní rampy a stáhněte reflektor! Copak je tohle nějaké slunce? To musí být ztlumenější! Přidejte žluté! A horizont musíte ztlumit! Vytáhněte výš třetí hoření! Tohle je všecko špatně!”

Avšak příroda naprosto neposlechne tohoto zoufalého hlasu; ani pan Král, ani Pánbůh nepřitáhne clonu před nebeský reflektor, horizont oslňuje dál a uražený režisér si myslí zatínaje pěsti: “Když si lidé nechají líbit, aby jim to svítilo do očí…, tak ať se na to dívají. Ale mně by se to stát nesmělo; ne, takhle se svítit (...)

(......)