Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

LITERATURA A VEŘEJNOST

Je pravda, že vztahy mezi českou literaturou a českou skutečností nejsou dost hluboké a intenzívní?

O tom jsem už psal jinde, nebudu se tedy opakovat. Ale aby se nedála křivda na literatuře: copak najdete v jiných oblastech psaní a mínění víc těch hlubokých a intenzívních vztahů k české skutečnosti? Podívejte se na noviny a ostatní tisk, poslechněte si, o čem a jak se mluví; co je v tom křivého zaujetí, heslovitosti a koneckonců skutečné neznalosti věcí, lidí i poměrů, jak málo vlastní zkušenosti, jak málo faktů! Jen si všimněte, jak vypadá česká skutečnost v očích průměrného českého člověka. Každý hluboký a intenzívní vztah znamená zhodnocení; řekněme si upřímně, jak se svou českou skutečností nakládáme – v tisku, ve veřejném mínění a kdečem. Naše literatura se celkem pohybuje na půdě života důkladně znehodnoceného; prosím vás, co potom na ní chcete? Na většině našich názorů i sporů je vidět neúctu ke skutečnosti, strannost a nekritičnost, neobjektivitu a strašně málo ochoty přesvědčit se, nekřivdit a poctivě hledat pravdu. Užil jsem jednou slova “noetické lajdáctví”; dovolte, abych je opakoval jako dobový a veřejný rys.

Pozor na to: říká se “vztah ke skutečnosti” a myslí se často něco docela jiného, a sice takzvané řešení dobových problémů. Míní se, že literatura má ty problémy řešit. Jenže skutečnost je něco víc než šachová úloha nebo rovnice; skutečnost se neřeší, nýbrž poznává. Kolumbus neřešil problém Ameriky, nýbrž objevil ji. Shakespeare nerozřešil problém Hamleta tím, že ho nechal v posledním aktě zamordovat, nýbrž objevil věčný typ Hamleta. Básnictví nic neřeší, nýbrž nalézá, objevuje, odhaluje skutečnost a její konflikty. Nejhlubší a nejintenzívnější vztah ke skutečnosti je poznat ji, poznat její krásu i hrůzu i bolest i směšnost; vždy mít oči otevřeny, vždy ji vidět nově, vždy ji vykupovat ze zevšednění a zvykovosti. Žádné řešení neudělá tečku za tento věčný a tvořivý akt poznávání. Chcete-li, aby literatura hledala opravdu poznání, žádejte na ní především, aby byla svobodná ve svém pohledu: aby děj se co děj udržela svobodu osobnosti a ducha.

Je vskutku mezi politiky a lidmi veřejně činnými u nás nepoměrně málo těch, kteří by měli intimnější a hlubší vztah ke kultuře?

Nevím. Neznám je všechny a neznám je dost blízce, abych mohl soudit, jaké jsou jejich soukromé záliby v knihách a umění. Myslím, že v tom ohledu se příliš neliší od ostatních povolání. Domnívám se, že bychom stejně mohli uvažovat, není-li také mezi našimi řediteli bank, fabrikanty, obchodníky, statkáři, advokáty a tak dále nepoměrně málo těch, kteří by měli intimnější a hlubší vztah ke kultuře. Proč zrovna žádat od politiků a veřejně činných lidí, aby byli jiní než naše společnost? Pravíte, že “dříve byli politikové a lidé veřejně činní kulturnější”. Ano, snad; ale také buržoazie byla kulturnější nebo se o to aspoň snažila, aspoň to považovala za svou povinnost. Není-li dnes mnoho Riegrů, není ani Náprstků nebo Hlávků. Proč? Tu (...)

(......)