Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

MÍSTO PRO JONATHANA!

Tento Jonathan, o kterém je řeč, se neuchází o místo v žádném úřadě. Potkal jsem ho v jedné básni Walta Whitmana. Je to muž, který se s pokřikem dere dopředu, neboť chce se podívat na svět. “Hola, místo pro Jonathana!” Místo pro člověka, který chce vidět! Což nepřišel proto, aby se důkladně rozhlédl svýma očima, aby byl u toho, co se děje, mohl o tom “podat zprávu z hlediska virginského”? Prosím vás, abyste brali vážně demokratický výkřik Jonathanův (a i jinak se rozpomněli na drahého Whitmana: zaslouží si toho).

*

Prosím za prominutí. Mluvili jsme o kultuře a podobných věcech s přísně zdviženým prstem a zachmuřenou tváří; líčili jsme ji jako vážný závazek a poslání, jako vysokou úroveň, hierarchickou výtečnost, duchovní řeholi, vyvýšené a výlučné postavení a zároveň veřejnou službu. Nemám z toho co odvolávat, ale je k tomu co připojit. Toto je, řekl bych, aristokratické pojetí kultury, které má svou oprávněnost, ale není celé. Je pravda, že vyšší kultura člověka duchovně izoluje a ukládá mu přísné a vysoké závazky; ale neméně pravda je, že člověka osvobozuje. Jakápak řehole: víc budeš vidět a budeš žít v širším světě; tvůj rozhled bude volnější a tvůj duch méně spoutaný; budeš mít hojnější vztahy než druzí, víc možných zájmů, víc pozornosti, víc nástrojů, abys poznával i jednal: a není-li toto vše dostatečná a nevyčerpatelná radost, pak nám pomoz bůh. Není-li kultura poutavá, širá a čilá jako sám život, budeme ji marně velebit; nic ji nezpustoší tak jako vláda pedantů a bonzů, deformovaných specialistů, duchovních běloruček a kulturních fouňů, úzkoprsých doktrinářů a mentorů, učených oslů, zkysaných apoštolů, radikálních hnidopichů, neurastenických estétů a egocentriků a celé té nesnášelivé a omezené, naduté, životně vyschlé a hrozně nudné intelektuální elity. Kultura, která není osvobozující, která nevede člověka k širšímu a volnějšímu rozhledu v životě, není živá: ocítá se na slepé cestě, jakmile omezuje a zužuje lidskou mysl.

*

Toto je příležitost, abychom promluvili o zvláštním druhu pýchy. Už jsem se zmínil o kulturním fouňovství; je ho nemálo. Všimněte si, jak nápadně často se na kulturních luzích vyskytují drtivá odmítání: mocně se pohrdá překonanými stanovisky, názory druhých nebo lidmi, kteří navštěvují jinou literární kavárnu. Nic není třeba dokazovat, stačí to hlásat; nic není třeba vyvracet, stačí tím opovrhovat. Říká se tomu kritika, ideový boj, zásadní spor nebo konflikt generací; ve skutečnosti to bývá hlavně nedůtklivá intelektuální výlučnost, která běhá po světě hledajíc, nad čím zvedat nos. Ale zvedat nos, to právě znamená špatně se dívat; pokud se týče nosu, domnívám se, že jej máme k tomu, abychom jej strkali blíž k věcem, a ne k tomu, abychom jej nad nimi co nejvýš zvedali. Potkáte-li někoho, kdo kráčí s vysoko zdviženým kulturním nosem a občas vyráží výkřiky odmítání a ošklivosti, můžete si být předem jisti, že vás o ničem nepoučí a nic bližšího vám neukáže; ale jelikož v tomto (...)

(......)