Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola desátá

Vypravuje se v ní o šibalství Sancha, kterak očaroval seňoru Dulcinei, i o jiných příhodách rovněž tak směšných jako pravdivých.

Přišed spisovatel této veliké historie k vypravování o tom, co v této kapitole uvodí, praví, že by ji chtěl raději mlčením opominouti, obávaje se, že nebude míti víry, poněvadž bláznovství D. Quijota dosáhlo stupně a mezí větších, než si kdo pomysliti může, ano i dostalo se o několik dostřelů dále, než bláznovství největší. Konečně navzdor této bázni a nedůvěře sepsal je takovým způsobem, jakým je onen vykonal, nepřidav ani nezmírniv na povídce ni puntíčku pravdy, nehledě k námitkám, ježto by se mu díti mohly, jakoby byl lhářem. A učinil dobře, poněvadž pravda věc zjemňuje a neruší i vždy na lži plove, jako olej na vodě.

Pokračuje tedy u svém vypravování dí, kterak D. Quijote přišed k velkému Tobosu a ukryv se v lesíku či doubravě neb háji poslal Sancha zpět do města a nařídil mu nevraceti se k němu, dokud by sám nemluvil s velitelkou jeho a nepožádal jí, aby se ukázati ráčila svému zajatému rytíři a udělila mu své požehnání, z něhož mohl se nadíti nejšťastnějších výsledků při všech svých počínáních a obtížných podnicích. Sancho vzal na se, že vše vyřídí jak mu poručíno a že přinese tak příznivou odpověď, jako přinesl poprvé.

Jdi, synu můj, pravil D. Quijote, a nelekej se, vida se před slunečním světlem krásy, již hledat jdeš. Nejšťastnější ze všech zbrojnošů na světě! Pamatuj si a nezapomeň, jak tě uvítá, zdali změnila barvu v tom okamžiku, když jsi vyřídil mé poselství; zdali byla nepokojná a roztržitá, když uslyšela jméno mé; zdali neklesne do hovídek, budešli náhodou mluviti s ní sedící na bohatém křesle velmožnosti její; a bude-li státi, hleď, zdali nepřešlapuje tu na jednu, tu na druhou nohu; zdali ti opětovati bude udělenou odpověď dva- neb třikráte; zdali je tu vlídná, tu příkrá, tu zasmušilá, tu milostná; zdali ruku zdvihne k hlavě, aby ji napravila, byť i nebyla v nepořádku. Konečně všimni si všech hnutí a obratů, nebo povíš-li mi, jak zřízeny byly, usoudím já z toho, co skrývá v taji srdce svého o lásce mé. Věziž, Sancho, není-li ti to známo, že hnutí a obraty zevnější, ježto se jeví v případech lásky, jsou nejjistější zvěstovatelé novin, které v srdci se dějí. Jdižiž, příteli, a střeziž tě lepší osud, nežli můj, a vrať se s lepším výsledkem, než kterého očekávám v této trpké samotě, v níž mne zůstavuješ.

Jdu a vrátím se hned, řekl na to Sancho, a zatím Vaše Milost, pane můj, buďte dobrého srdečka, jež nemohu nyní za větší míti, než zvíce lískového oříška. Uvažte, jak se říká, že srdnatost přemáhá nehodu; není růže bez trní, jakož se i říká: než se kdo naděje, zajíc vyskočí. Dím to, poněvadž, ač jsme i dnešní noci paláce či hrady velitelky mé nenašli, — nyní, když je den, nalezti jich doufám, kdy nejméně na to pomýšlím, a najdu-li je, ať se nikdo o mne nestará.

Zajisté, Sancho, pravil D. Quijote, ty vždy přísloví svá tak trefně proneseš o věcech, o něž jde, že mi (...)

(......)