Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola třináctá

Pokračuje se o příhodách s Lesním rytířem a o ušlechtilém, novém a příjemném hovoru mezi oběma zbrojnoši.

Rytíři a zbrojnošové od sebe se odloučili, načež tito vypravovali si své příběhy života, onino své příhody milostné. Povídka ale vypravuje dříve rozmluvu sluhův a pak pokračuje o hovoru pánův. Když tedy trochu poodešli, jal se mluviti zbrojnoš Lesního řka Sanchovi: Trudný to vedeme a trávíme život, my zbrojnoši dobrodružných rytířů; zajisté požíváme chleba v potu tváří svých, jeden to z trestu, jejž Bůh seslal na první rodiče naše.

Může se říci, připojil Sancho, že požíváme ho v mrazu těla svého, neboť kdo zakusil více horka a studena než zbrojnoši dobrodružných rytířů? Ale nebylo by tak zle, jen kdybychom jedli, byť i těch vaječných predlíků sebe méně bylo; tu však stává se, že den dva dni ničehož nepozříme než větru, co na nás fouká.

To vše ještě se může snésti a vydržeti, vece zbrojnoš Lesního, nadějí, že dostaneme odměnu; neboť není-li dobrodružný rytíř, jemuž zbrojnoš slouží, přes příliš nevděčný, může aspoň zbrojnoš odměněn býti pěkným vladařstvím některého ostrova aneb nějakým značným hrabstvím.

Já, odvětil Sancho, již jsem pánu svému řekl, že se spokojím vladařstvím nějakého ostrova; pán můj je tak šlechetný a tak štědrý, že mi je mnoho- a mnohokráte slíbil.

Mně zas, pravil zbrojnoš Lesního, bylo by za mé služby vyhověno nějakým kanovnictvím, a můj pán mi je i přislíbil.

A jak to? tázal se Sancho; toť musí tvůj pán být nějakým církevním rytířem, aby mohl svému řádnému zbrojnoši takové odměny udělit? Můj pán ale je čistě světský; pamatuji se ovšem, že mu osoby rozumné, ač zdá se mi zlomyslné, radily, aby se stal arcibiskupem. On ale nechtěl býti než císařem, a já zas jsem se bál, aby se mu nezachtělo býti církevníkem, nevida se dosti schopným zastávati církevní beneficium; neboť musíš věděti, ač se člověkem býti zdám, že jsem hovadem, co se týká věcí církevních.

Řekl bych opravdu, vece zbrojnoš Lesního, že chybuješ, protože vladařství ostrovů nejsou všecka dobrá; některá jsou nespořádaná, některá chudá, některá smutná, a konečně to nejskvostnější a nejspořádanější nese s sebou těžké břímě nepohodlí a duševného namáhání, jež na svá bedra vloží nešťastník, kterému se takového vladařství dostane. Mnohem lépe bylo by, abychom my účastníci toho prokletého služebnictví odebrali se domů do svých chalup a tam se bavili zaměstnáním mnohem příjemnějším, jakož jest lov zvěře a ryb; neboť který zbrojnoš na světě jest tak chudý, aby neměl koně, pár ohařů a udici, jimiž by se ve své vsi bavil?

Mně aspoň z toho neschází ničeho, chlubil se Sancho. Nemám ovšem koně, za to ale mám osla, který stojí za dva koně mého pána. Bůh mi dej dobrých velkonoc, třeba to i ty nejbližší byly, dal-li bych jej za toho koně, byt mně k tomu i čtyři měřice ječmene přidali. Cena mého šedouše bude se ti snad zdáti žertem — šedouš, to je dle barvy mého osla; co se týká těch ohařů, nebude se mi jich nedostávati, poněvadž (...)

(......)