Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola šestnáctá

O tom, co se D. Quijotovi stalo s jistým důvtipným rytířem Manchským.

S veselou, spokojenou a hrdou myslí, jak jsme pravili, kráčel D. Quijote svou cestou, představuje si minulým vítězstvím, že jest nejstatečnějším dobrodružným rytířem, jenž se nachází v tomto století a na tomto světě; předpokládaltě všecka dobrodružství, co by se mu jich vyskytnouti mohlo, za ukončena a šťastně vyřízena, všímal si málo kouzel a kouzelníků, zapomněl na nesčíslné výprasky, jichž průběhem svého rytířství dostal, i na hromobití kamením, jež ho o polovici zubů připravilo, i na nevděk galejníků, i na nestydatou sypanici holí mezkářských, zkrátka, pravil sám sobě, že by nezáviděl nikomu největšího štěstí, jež potkalo a potkati mohlo nejšťastnějšího dobrodružného rytíře minulých století, kdyby jen našel umění, způsob neb prostředek, jak by odkouzlil svou velitelku Dulcinei. V těchto myšlénkách byl celý ponořen, an Sancho pravil: Není-li dobře, pane, že ještě ustavičně hrůzný a převeliký nos kmotra Tomše Ceciala mám před očima?

Ty snad myslíš, Sancho, že onen Zrcadlový rytíř byl bakalář Carrasco a zbrojnoš jeho Tomáš Cecial, tvůj kmotr?

Nevím, co bych na to odpověděl, dí Sancho, jen to vím, že okolnosti, které jmenoval o mém domovu, o ženě a dětech, nemohl mi nikdo jiný říci, než on sám; a tvář jeho, když sundal nos, byla živoucí tváří Tomše Ceciala, jak jsem ji bezpočtukráte viděl doma ve vsi i ve svém vlastním domě; taktéž i hlas jeho byl tentýž.

Měj rozum, Sancho, odvětil D. Quijote; kterak by mohlo bakaláři Samsonovi Carrascovi napadnouti, aby vystoupil ozbrojen jako dobrodružný rytíř zbraní útočnou i obrannou a měřil se se mnou? Byl jsem snad jeho nepřítelem? Dal jsem mu někdy příčinu, aby měl záští na mne? Jsem já jeho sokem? Jest zbrojný život jeho povoláním, tak že by mi záviděti mohl pověst, které jsem zbraní nabyl?

Co ale, pane, namítal Sancho, řeknete tomu, že ten rytíř, ať si to byl kdo byl, tak se podobal bakaláři Carrascovi a zbrojnoš jeho Tomášovi Cecialovi, kmotru mému? Je-li v tom kouzedlnictví, jak jste Vaše Milost pravil, není ve světě jiných dvou lidí, jimž by se ti dva mohli podobati?

Vše to, odpověděl D. Quijote, jsou ouskoky a záměry zlomyslných kouzedlníků mne stíhajících; ti vidouce, že vítězem býti mám v zápasu, navlíkli to tak, aby přemožený rytíř nesl přede mnou tvář bakaláře, přítele mého, tak že přátelství moje s ním vložilo se mezi ostří meče a přísnost ramene mého, zmírňujíc hněv v srdci mém. Takovým způsobem zachoval život svůj ten, jenž klamem a mamem chtěl mě připraviti o život můj. Na důkaz toho, věziž, Sancho, ze zkušenosti, anaž tě nepodelže ani nezklame, jak snadno jest kouzedlníkům proměniti podobu jednoho v tvář druhého, ze sličného učiniti škaredého a ze škaredého sličného. Nejsou tomu ani dva dni, že jsi na své vlastní oči viděl slíčnost a spanilost nevyrovnané Dulcinee v celé její skvělosti a přirozené ušlechtilosti, a já ji viděl ohyzdnou a nízkou v podobě hrubé vesničanky s (...)

(......)