Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola sedmnáctá

Vyličuje se v ní nejvyšší a poslední stupeň, jehož dosáhla a dosíci mohla neslýchaná statečnost D. Quijota, i jak šťastně skončila se příhoda se lvy.

Historie vypravuje, že když Don Quijote Sancha volal, aby mu přílbici přinesl, zbrojnoš právě kupoval mazlavý sýr, jejž pastýři prodávali. Polekán silným voláním pána svého i nevěda co se sýrem činiti a kam jej dáti, zpomněl si, aby ho nezmařil, poněvadž jej zaplatil, že jej dá do přílbice pána svého, a s tímto pamlskem chvátal zvědět, co pán chce.

Sotva že k němu přišel, pravil tento: Dej mi, příteli, přílbu, neboť buď špatně rozumím dobrodružstvím, aneb pozoruju tu jakési, kteréž mě přinutí či už nutí chopiti se zbraně.

Zelenopláštík slyše to napínal zraky na všecky strany a neviděl ničeho než vůz k nim přicházející, s dvěma neb třemi praporečky, ježto mu dávaly na srozuměnou, že na voze vezou se peníze Jeho Milosti krále. Řekl to i D. Quijotovi, on ale nevěřil tomu ustavičně předpokládaje a za to maje, že vše, co jej potká, musí být jen samá dobrodružství; tudíž zemanovi: Opatrnost, vece, půl vítězství. Nebude mi škoditi, připravím-li se, neboť ze zkušenosti vím, že mám nepřátel viditelných a neviditelných, aniž mi povědomo, kdy a odkud a v jaké podobě dají se do mne.

Na to obrátiv se k Sanchovi žádal svou přílbici, a zbrojnoš nevěda, kam sýr schovati, byl přinucen dáti mu ji jak byla. D. Quijote ji uchopil a nevšímaje si toho, co v ní jest, honem si ji posadil na hlavu. Jakmile se ale sýr stiskl a zmáčkl, začal mu mok přes celý obličej a vous téci, z čehož se tak polekal, že pravil Sanchovi: Co je to Sancho? Zdá se mi jakoby mi lebka změkla neb mozek zřidl, aneb potím se od hlavy do paty? Potím-li se, přisám Bůh není to strachy; neomylně mám za to, že mě nyní potká nějaká strašná příhoda. Dej mi, máš-li co, čím bych se utřel, ježto mi potoky potu oči zaslepují.

Sancho mlčel a dal mu kus plátna děkuje Pánubohu, že pán jeho nepřišel věci na stopu. D. Quijote se utřel a sundal přílbici, aby zvěděl, co ho studí na hlavu, a vida na dně helmice bílou kaši dal ji k nosu a přivoněv k ní pravil: Pro život seňory mé, Dulcinee del Toboso, to jest sýr, který jsi mi tam dal, zrádce, darebo, nezvedený zbrojnoši!

Na to dí Sancho s velikou chladností a přetvářkou: Je-li to sýr, dejte mi jej, Vaše Milosti, já jej sním; avšak ať si jej ďábel sní, jenž ho tam dáti musel. Mohl bych já být tak drzý, znečistiti Vám přílbici? Již máme toho opovážlivce. Na mou věru, pane, jakož mi Bůh dává znamení, mám i já kouzedlníky, kteří mě stínají, že jsem tvorem a členem Vaší Milosti. Daliť oni sem tu nečistotu, aby trpělivost Vaši k hněvu popudili, abyste mi dle obyčeje žebra semlel; ale nyní se zajisté marně pokusili, poněvadž v pána svého mohu se s takovou povážlivostí důvěřovati, že nahlídne, kterak já nemám ani sýra ani mléka ani cos podobného, a kdybych cosi takového měl, že bych to dal spíše do žaludku než do přílbice.

To vše může být, pravil D. Quijote a na to vše (...)

(......)