Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola osmnáctá

O tom, co se přihodilo D. Quijotovi v zámku či v domě rytíře zelenopláštíkového, a o jiných neobyčejných věcech.

Don Quijote shledal, že dům D. Diega de Miranda byl prostranný, jak na vesnici bývají. Nad vraty se silnice ale nacházel se erb, ač z hrubého kamene, na dvoře byl sklep, v průjezdě klenutá chodba a velký počet baňatých žbánů, které pocházejíce z Tobosa obnovily v něm zpomínku na okouzlenou a proměněnou Dulcinei. Vzdychaje a nevšímaje si, co a před kým mluví, zvolal:

 Sladké předměty, jichž na neštěstí spatřuji,
 Nechť se zlíbí Bohu, ať se s vámi raduji!
 

O žbány Tobosské, ježto na mysl jste mi uvedly sladký předmět největší mé bolesti!

Tato slova slyšel študent básník, syn D. Diega, jenž s matkou přišel uvítat příchozích, a matka i syn užasli vidouce podivnou postavu D. Quijota, jenž slezev s Rocinanta s velikou dvorností požádal dámu za ruku, aby ji políbil, načež D. Diego pravil: Přijmete, seňoro, s obyčejnou vlídností svou pana D. Quijota de la Mancha, jenž tu stojí před Vámi, dobrodružného rytíře, muže nejstatečnějšího a nejmoudřejšího, co jich jest na světě.

Seňora, jížto Doňa Christina říkali, uvítala jej s důkazy veliké laskavosti a zdvořilosti, a D. Quijote je splácel poklonami uhlazených a dvorných slov. Ty samé asi zdvořilosti vykonal se študentem, který D. Quijota dle řeči jeho měl za muže vzdělaného a bystrého.

Tu vyličuje spisovatel všecky okolnosti domu D. Diegova, popisuje co se nachází v domě bohatého venkovského zemana; avšak překladateli této povídky vidělo se mlčením opomenouti všech takových a podobných maličkostí, poněvadž nehodí se dobře k hlavnímu cíli vypravování, jenž spíše spočívá v pravdivosti než v lhostejných odchylkách.

D. Quijote vstoupil do velké síně a byv od Sancha ze zbroje svlečen zůstal v kamzíkových nohavicích a v takovém též kabátci což obé rzem zbraně bylo pošpiněno. Na krku měl límec po študentsku avšak neškrobený a nekrajkovaný, holeně polobotek jeho byly žluté a nárutě nahnědlé. Opásal se svým dobrým mečem, jenž visel na řemení z mořské vlčí kůže (poněvadž jest mínění, že mnohá léta trpěl na ledviny), hodil na se pláštík z pěkného hnědého sukna, přede vším ale umyl si pěti neb šesti konvicemi vody — o počtu těch konvic panuje jakási neshoda — hlavu a obličej, a pořád ještě byla voda jako syrovátka barevná, začež díky buďte žravosti Sanchově a koupi nešťastného sýra, jenž tak čistým učinil pána jeho.

S takovýmto šperkem i s ušlechtilou dvorností a okázalostí vstoupil D. Quijote do jiné síně, kde jej student očekával, aby ho zatím pobavil, než by na stůl připraveno bylo; neboť Doňa Christina chtěla za příchodu tak vzácného hosta ukázati, že umí a může poctít příchozích do domu svého.

Mezi tím, co D. Quijote zbroj svou odkládal, nabyl D. Lorenzo, tak nazýval se syn D. Diega, příležitosti tázati se otce svého: Kdo jest, seňore, ten rytíř, jehož jste k nám do domu přivedl? neboť jméno, postava jeho a slova Vaše, že jest dobrodružným (...)

(......)