Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola devatenáctá

Vypravuje o příhodě zamilovaného pastýře a o jiných skutečně půvabných věcech.

Don Quijote malý kousek cesty od D. Diegova sídla se vzdálil, an potkal dva muže, jakoby duchovní neb studující, s dvěma venkovany, jižto vesměs na čtyřech oslích jeli. Jeden ze studentů měl, zdálo se, v hrubém zeleném plátně, jakoby ve vaku, trochu bílého prádla a dva páry vlněných černých punčoch zabaleny; druhý nenesl než dva nové šermovací kordy s paličkami na špici. Venkované nesli rozličných věcí, které ukazovaly a svědčily, že přicházejí z velikého města, kde jich nakoupili a nyní je do vsi dopravují. Jak studenti tak vesničané nemohli se dost vynadivit, jakož se stává všem, kdo poprvé spatřil D. Quijota, a toužili zvěděti, co to za člověka, jenž tak krom obyčeje ostatních lidi vypadal. D. Quijote je pozdravil a zvěděv, že mají tutéž cestu co on před sebou, nabízel jim svou společnost prose jich aby zmírnili krok, ježto osli jejich více uháněli, než jeho kůň. Aby se jim zavděčil, řekl krátkými slovy, kdo jest, jaké má povolání a zaměstnání, že jest dobrodružným rytířem a chodí hledat příhod po všech koncích světa. Sdělil jim, že se vlastně nazývá D. Quijote de la Mancha a příjmím že mu říkají lví rytíř. Vše to bylo vesničanům jakoby mluvil řecky neb tatarsky, ne tak ale studentům, jižto jeho slabost na mozku ihned zpozorovali; nic však méně hleděli naň s podivením i s úctou a jeden z nich pravil: Pane rytíře, Vaše Milost nemá určitou cestu, jak to bývá u těch, kteří hledají dobrodružství; pojďte tedy s námi a uhlídáte nejlepší a nejskvostnější svatbu, jakáž až podnes byla kdy slavena na Manche neb na kolik mil ve vůkolí. Don Quijote se tázal, bude-li to svatba nějakého knížete, že má být tak důležitá.

Není to svatba knížete, odpověděl student, alebrž venkovana s vesničankou, a však nejbohatšího v celé krajině se sličnějším děvčetem, než jakého kdy viděti bylo. Konají se přípravy neobyčejné a neslýchané, neboť svatba slaviti se bude na louce vedle vsi nevěsty, jížto po výtce říkají sličná Quiteria a ženichovi Camacho Bohatý. Ona má osmnáct a on dvacet dvě léta; oba jsou pro sebe jako zrozeni, ačkoli někteří šťouralové, kteří mají rodokmeny celého světa v hlavě, povídají, že rod sličné Quiterie jest nad rod Camacha; avšak na to se nehledí, poněvadž bohatstvím může se leckterá díra zamazat. Tento Camacho skutečně není skoupý a umyslil si, že střechou z klesti pokryti dá celou louku, tak že bude mít slunce co dělat, aby dostalo a podívalo se na zelenou trávu, anaž zemi kryje. Chystá také rozmanité tance, jako tanec s kordy a s malými rolničkami, neboť jsou tam lidé, kteří jimi výborně umějí řinčeti a cinkati; o tanečnicích na dupanou ani nemluvím, poněvadž jich zjednal sílu siloucí. Ze všech uvedených a mnohých zamlčených věcí neučiní žádná tu svatbu tak pamětihodnou jako kusy, které při ní tropiti bude zamítnutý Basilio. Tento Basilio jest mladý pastýř a soused Quiterie z téže osady, maje otcovský svůj dům hned vedle (...)

(......)