Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola dvacátá

Vypravuje se v ní o svatbě Camacha Boháče a o osudech Basilia Chudáka.

Sotva jasná záře ustoupila, aby skvoucí Fébus záhřivem svých vroucích paprslků osušil průzračné perle zlaté kštice její, střásl D. Quijote otrlost s údů svých a vzchopiv se volal zbrojnoše svého Sancha, jenž posud chrápal. Vida to D. Quijote dříve než ho zbudil vece: O ty přešťastný nade všecky na pláni zemské živoucí tvore! Nemaje závistníků a nezáviděje nikomu spíš s duší klidnou nejsa stíhán od kouzedlníků aniž lekán kouzly! Spi, dím opět a řeknu to stokráte, aniž by k ustavičnému bdění nutila horoucnost k tvé dámě, aniž by tě znepokojovaly starosti, že platiti máš povinných dluhů, a co ti činiti jest, abys zejtra najedl se ty a tvoje skrovná ubohá rodina. Ani ctižádost neruší poklid tvůj, ani marná okázalost světská tě nehněte, tak že hranice žádostí tvých nesáhají dále než péče o tvého osla, neboť starost o tvou osobu spočívá na bedrách mých, jsoucí těhou a břemenem, jež příroda a mrav uložily pánu. Sluha spí a pán bdí přemítaje o tom, jak by jej vyživil, jak by mu přilepšil a odměnil se za prokázané služby. Viděti jak slunce rudou barvou se zastírá neposkytujíc zemi vítané rosy, nezarmucuje sluhu alebrž pána, jenž v čas neúrody a hladu živiti má toho, jenž mu za úrody a hojnosti sloužil!

Na to vše Sancho neodpovídal, poněvadž spal a byl by se neprobudil, kdyby jej D. Quijote špicí svého kopí k sobě byl nepřivedl. Konečně se rozespalý a otrlý probudil i ohlížeje se na vše strany pravil: Od toho oblouku, nemýlím-li, přichází výpar a zápach pochodící spíše ze škvařené slaniny než z kmínu a thymianu; při svatbě, která se takovou vůní začíná, ať spásy nedojdu, musí být všeho štědře a hojně.

Z ticha, hltoune, odpověděl D. Quijote; pojď honem, půjdeme se podívat na ty oddavky, abychom viděli, co dělá opovržený Basilio.

Ať si dělá co dělá, vece na to Sancho; kdyby nebyl chudý, vzal by si Quiterii; nemíti ani vindry a chtít se oženit tak s vysoka! Na mou věru, pane, já mám za to, že chudý má se spokojiti s tím, co se mu namane, a nemá chtít hromadu pamlsků. Založil bych se svou rukou, že by Camacho Basilia do realů zahrabal, a je-li tomu tak, jakož být musí, byla by Quiterie hodný blázen, aby zamítla nádheru a šperk, který jí asi Camacho už dal a dáti může, i aby vzala za to metání hrálí a šermování Basilia. Za to nejlepší metnutí a za nejvkusnější švih kordem nedají ani čtvrtku vína v hospodě. Obratnosti a půvaby, které nejsou na prodej, ať si nechá pán z Nemánic; připadnou li ale takové schopnosti někomu, kdo má peníze, pak je to život podlé mé chuti. Na dobrém základě může se postaviti pěkný dům, a nejlepším základem a podstavkem jsou peníze.

Jako že Bůh jest, Sancho, zvolal při těch slovích D. Quijote, přestaň s tou řečí! Kdyby tě, myslím si, nechali při tom, do čeho se přes tu chvíli pouštíš, nezbylo by ti času ani k jídlu ani k spaní, poněvadž bys jej celý prožvatlal.

Dobře-li se Vaše Mst pamatuje, odpověděl Sancho, zpomněl (...)

(......)