Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola dvacátá čtvrtá

Vypravuje se v ní o rozličných maličkostech tak pošetilých jako k pravému pochopení této velké historie potřebných.

Překladatel originalu této veliké povídky, kterou původně sepsal Cid Hamet Benengeli, dí, že když přišel ku kapitole o dobrodružství v sluji Montesinově, na pokraji knihy vlastní rukou Hametovou psána byla tato slova:

Nemohu se domýšleti aniž přesvědčen býti, že co v předešlé kapitole psáno jest, skutečně se statečnému D. Quijotovi přihodilo. Důvod můj jest ten, že všecky až doposud příhody byly možné a pravdě podobné; z ohledu dobrodružství v sluji ale nenalézám, proč bych ji za pravdivou měl, poněvadž přesahuje všecky meze rozumu. Domnívati se však, že D. Quijote lhal, jsa nejpravdomluvnějším šlechticem a nejokázalejším rytířem svého času, jest věcí nemožnou; spíše by smrt podstoupil, než by selhal. Druhou stranou uvažuji, že příhodu tu vypravoval a líčil se všemi uvedenými okolnostmi a že nemohl za tak krátký čas způsobiti tak velkou osnovu bláznovských kusů. Je-li tedy dobrodružství to podvrženo, nejsem tím vinen a tudíž sepisuju je, aniž bych je vydával za křivé neb pravdivé. Ty, soudný čtenáři, vyber si z něho, co se ti líbiti bude, já to učiniti nemohu a nesmím, ač se za jistotu pokládá, že D. Quijote na konci života umíraje prý je odvolal řka, že si je vymyslil, poněvadž se mu vidělo shodovati se a souhlasiti s dobrodružstvími, o nichž v povídkách čítal. — A na to spisovatel hned pokračuje.

Strýc divil se i opovážlivosti Sancha Panzy i trpělivosti pána jeho soudě, že radost způsobená setkáním se seňorou Dulcineí del Toboso, ač okouzlenou, zbudila v něm mírnou mysl tenkráte jevenou, sice by Sancho nesměl užívati před ním slov a řečí, které by zasluhovaly vyprášenou, a jakož uznával, že si sluha opravdově se svým pánem směle počínal, řekl mu: Já, pane D. Quijote de la Mancha, pokládám cestu s Vaší Mstí za vydatnou, poněvadž jsem při ní čtvero věcí získal. Předně poznal jsem Vaši Mst, a to mám za veliké štěstí. Za druhé zvěděl jsem, co se nachází v Montesinově sluji i s proměnou Guadiany a jezer Ruiderských, a to mně dobře poslouží při Španělském Ovidiovi, o němž pracuji. Za třetí poznal jsem starobylost karet, jichž se užívalo aspoň za císaře Karla Velikého, jak souditi lze ze slov, která dle udání Vaší Msti pronesl Durandarte, když po dlouhé řeči Montesinově se probudil řka: Trpělivost, a zamíchejme karty z nova. Těmto slovům a tomu způsobu mluvení nemohl se naučiti v okouzlenosti, nébrž když byl ve Francii a to za časů jmenovaného císaře Karla Velikého. Tento vynález jest mi jako na zavolanou pro jinou knihu, jižto sepisuji, totiž dodatek k Virgiliu Polydorovi o vynálezech starobylosti. Myslím, že ve spisu svém na to nepomněl položiti do něho vynalezení karet, jako já to nyní učiniti mohu; bude to věc velmi důležitá osvědčena jsouc svědkem tak vážným a pravdomluvným, jakým jest pan Durandarte. Za čtvrté zvěděl jsem nade vši pochybnost o původu Guadiany, až posud mezi lidmi (...)

(......)