Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola dvacátá pátá

O hykání osla a o půvabné příhodě s loutkářem, kromě pamětihodných zjevení věštící opice.

D. Quijotovi by sousto v krku vázlo, jak se říká, kdyby dříve neslyšel a nevěděl divy od muže zbraň nesoucího slíbené. Šel jej hledat, kde podle slov hostinského byl, a našed ho pravil mu, aby hned vypravoval o tom, nač cestou tázán byl a co vyprávěti měl.

Muž odpověděl: To vyžaduje času a stoje se ty divy nedají povídat, dovolte mi, Vaše Msti, abych dříve obstaral si zvíře, a pak Vám budu vypravovat věci, jimž se podivíte.

Na tom nesejde, odvětil D. Quijote; já vám pomohu při všem, a hned se jal obrok na opálce provívati a jesle čistiti. Takové snížení uložilo muži povinnost vypravovati mu ochotně, zač žádal. Posadil se tedy na lavici a D. Quijote vedle něho, majíce za společníky a posluchače strýce, panoše, Sancha Panzu a hostinského.

Na to jal se muž takto vypravovati.

Víte, pánové, že v jednom místě, čtyři neb půlpáta míle od této hospody, stalo se, že jednomu ze starších té osady ouskokem a podvodem děvečky jeho — vypravování toho bylo by dlouhé — ztratil se osel, i ač starší všecku možnou píli vynaložil, aby osla našli, nebyli s to. Asi patnáct dní minulo, jak se vůbec dí a povídá, co byl osel pryč, an tu staršímu poškozenému právě když na návsi stál, jiný starší téže obce dí: Co dáte náhrady, kmotře, našel-li se váš osel. Dám vám náhrady a to dobré, kmotře, odvětil druhý; ale povězte, kde ho našli? Na kopci, vece nálezce; viděl jsem ho dnes ráno bez pochvy a bez ostatního náčiní a tak zchudlého, že bylo ouzko se naň dívat; chtěl jsem ho před sebou hnát a vám odevzdat, už je ale tak zdivočilý a plachý, že když jsem k němu přišel, dal se na útěk a zaběhl do nejhustšího lesa. Chcete-li, půjdeme ho tam oba hledat, dovedu jen oslici domů a přijdu hned.

Učiníte mi veliký vděk, řekl pán osla, a budu hledět, abych se vám stejným způsobem odměnil. — S těmi samými okolnostmi a toutéž měrou, jak já to vypravuju, povídají to všickni, kteří pravdivost toho příběhu znají. Zkrátka, ti dva starší šli pod paždím se vedouce do lesa a přišedše k místu, kde osla nalezti doufali, nenašli ho; neukázalť se ani v celém vůkolí, ač hledali co mohli. Vida tedy starší, jenž jej byl spatřil, že se nikde neukazuje, pravil druhému: Vidíte, kmotře, mně něco napadlo a tím to hovado najdeme, kdyby bylo i v ledvích země, neřku v lese; a to jest, že umím ku podivu pěkně hýkat, a umíte li vy to také trochu, je věc jako hotová.

Jen trochu, povídáte, kmotře? vece druhý; na mou duchu, nedám se nikomu předělat, ani oslu samému.

Uvidíme to hned, řekl onen starší, tedy navrhuju, abyste vy šel jednou stranou lesa a já druhou, tak že jej celý obejdeme, a chvílemi zahykáte vy a pak zahykám já, a nemůže jinak být, nežli že nás osel uslyší a nám odpoví, t. j. je-li v lese.

Na to odpověděl pán osla: Povídám, to je nápad výborný a vašeho důmyslu hodný!

Oba se rozešli jak umluveno, a přihodilo se, že téměř jednou dobou zahykali, a druh (...)

(......)