Miguel Cervantes
překlad: Kristian Stefan

DON QUIJOTE DE LA MANCHA
Díl druhý
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola dvacátá šestá

Pokračování o půvabném dobrodružství s loutkářem a o mnohých skutečně velmi pěkných věcech.

Umlkli Týrští a Trojští vesměs; tím chci říci, že všickni diváci upiatě hleděli vysvětlovateli podivných kousků do huby. Najednou za divadlem zaslechli množství bubnů i trub i střelbu z děl; to však za chvilku přestalo a tu hned pozdvihl hlasu svého výrostek řka: Tato pravdivá historie, anaž se tu Vašim Mstem představuje, věrně vzata jest z rukopisných kronik francouzských a z romancí španělských, ježto se nesou z úst do úst lidu a mládenců na jejich cestách. Jedná se o osvobození, které zjednal pan D. Gaiferos manželce své Melisendře, anaž byla ve španělském zajetí v rukou mórů v městě Sansueně. Tak se nazývalo jednou město, jemuž nyní Zaragoza říkají. Tu vidí Vaše Msti, kterak D. Gaiferos hraje v kostky, jak píseň dí:

 Don Gaiferos hraje v kostky
 Nepamětliv Melisendry.
 

Osoba, která tamto vystupuje s korunou na hlavě a s žezlem v ruce, je Karel Veliký, domnělý otec Melisendry; ten rozhněván, že v zahálce a bez starostí spatřuje zetě svého, přichází mu domlouvat; všimněte si, s jakou prudkostí a horlivostí ho cuchá, že se zdá, jakoby mu tím žezlem chtěl dát několik tuctů ran přes hlavu, jsou i spisovatelé říkající, že mu je dal a velmi pořádně dal. A když ho notně vypeskoval, ukázal mu nebezpečí, v němž se nachází jeho čest, že nehledí svobodu zjednat manželce své; pravil prý mu:

 
Čiňte, co jste často slyšel.
 

loutkařen Tu zas vizte, milostiví páni, jak od něho odchází a zůstavuje D. Gaifera mrzutého, který zlostí bez sebe daleko od sebe hodí stůl a kostky a hned se chopí zbraně žádaje strýce svého Roldana, aby mu půjčil meč svůj Durindanu. Ten mu jej půjčit nechce nabízeje mu společnost svou k tak těžkému podniknutí, do něhož se pouští; ale rozhněvaný statečník nechce ji přijmout, spíše dí, že jeho jest k osvobození manželky dost, byť i uvržena byla do samého středu země, a s tím počne se zbrojit a chystat na cestu.

Obraťte nyní, Vaše Msti, očí svých k oné věži, jež se tu objevuje. Má se za to, že jest to jedna z hradních věží v Zaragoze, nyní Aljaferia jmenovaná. A ta dáma, co na tom balkoně se ukazuje oblečena jsouc jako móryně, jest nevyrovnaná Melisendra, anaž odtamtud často zírá na cestu k Francii a v mysli si představuje Paříž se svým manželem v zajetí se těšíc. Teď spatřují pánové nový kousek nikdy nevídaný. Vidíte toho móra, jenž z lehoučka a pomalu prst maje na ústech, přibližuje se za zády k Melisendře? Nu, vidíte, jak jí dává hubičku na prostřed rtů, načež ona ihned odplyne a ústa bílým rukávem svého oděvu si otírá? jak hořekuje a zármutkem slíčné vlasy si rve, jako by ony vinou byly zločinu toho? Vidíte také, jak onen vážný mór na té chodbě jest Marsilio, král Sansueňský, jenž vida opovážlivost mórovu, ač jest jeho příbuzným a velikým přítelem, káže jej hned vzíti, dvě stě ran mu vysázeti a vléci jej obyčejnými ulicemi města s hlasatelem napřed a s drábem v zadu. A tu vidíte, (...)

(......)